Moje výlevy (občas nepochopitelné?)

Ke slunci nás nesou motýli

9. května 2009 v 1:32 | zpívající si Kájka
Mojí hlavou se skrz uši prolétl silný vichr v podobě dnešního odpoledne-večera, který zpřetrhal všechny ospalé, znuděné, smutné, nervní i zoufalé pavoučí sítě a zanechal tam jen svěží vůni plnou dokonalé bláznivých myšlenek. Wuhuahaháá!!

Protože nejhezčí je probuzení u něj

3. května 2009 v 23:28 | Kájka
Možná jsem měla sen.
Úzkou škvírkou mezi ranně zamotanými řasami jsem viděla jeho zářivý stín, který se s tichým úsměvem kradl do mého pokoje. Promnula jsem si oči a sledovala, jak si sedá ke mně na postel. Zářily mu oči, když mě hladil po vlasech. Jako už tolikrát. V noci. Objímal mě pohledem plným šeptavých slov, která poletovala ve vzduchu jako barevní motýli.
V duchu jsem prosila podvědomí, aby mne o něm ještě chvíli nechalo snít, než se ztratí jako modrostříbrná mlhavá záře nad večerním obzorem.

Najednou promluvil a já ucítila jeho lechtavé vlasy na své tváři. Moje prsty stále svíraly z něj sálající teplo. Podívala jsem se mu do tváře. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem vzhůru a on je skutečnej.

Tři - dva - jedna - patnáct!

29. dubna 2009 v 23:26 | Kajunka
Mé čerstvě patnáctileté já nečekalo, že se dneškem ocitne na životní křižovatce, jako tomu bývá u jiných, ani že nyní bude v brzké budouctnosti využívat nově nabyté možností zákoného činění, ani že se cokoliv změní, jen tiše doufalo, že nikoho nenapadne nazývat ho dámou nebo slečnou a obdarovat ho něčím zcela nepoužitelným, naštěstí se však bábinka rozhodla, že je konec všem mikinám s lebkama či "rozkošným kožíškem", krajkovým podprsenkám velikosti G i růžovo-maskáčovým tílkům, tudíž i všem jeho ztrápeným obličejům a šlechetně mu darovala sponzorský dar na sukni z etnického obchodu. Jachachá!

Já na tobě vidím, že mi chceš dát napít Kofoly!

26. dubna 2009 v 0:09 | Gayka Kajkuškovitá
aneb Cestování autobusem a to hlavní okolo.

Už je to tak.
Ta Kája, co se vám nikdy nevěnuje (ale na mnoho z vás často myslí) je tady! Johoo! xD Ruce jí voní mýdlem s medvídkem Pú a ona prsty s bílými tečkami na nehtech vesele klofe do klávesnice.
Jó, jó, jó, hurááá!

Zpívám o bublifuku a korálcích ve vlasech

18. dubna 2009 v 23:51 | usmívající se K.
Moje psychika je již delší dobu silně ovlivněna hudebním pozadím, jenž tvoří několik dní v kuse neodolatelný Jason Mraz se svými optimistickými písněmi, což je vidět i na tom, že jsem se po několika týdnech odkládání prostě ve čtvrtek večer rozhoupala a pokreslila si modré tričko jedním z Jasonem navrhnutých motivů, tudíž by mohl být příčinou všech mých neobvyklých úsměvů. Nebo by za to mohli gumoví medvídci. Nebo balónky. Nebo cokoliv jiného. Ale spíš to bude cokoliv v kombinaci s Martinem.

Jak vám Kája nic nepověděla

16. dubna 2009 v 22:46 | K.
aneb Literární počin ze sbírky Opožděné texty.


Byly velikonoce.
Víte?
Tak to by mohlo stačit.
Já jen, aby jste byli dostatečně informovaní.

Tu chvíli už síly opustily!

8. dubna 2009 v 23:58 | Kájka
Cítím to naprosto jasně, zřetelně a vím, že je nutný si to vychutnat.
Je nutný si vychutnat svobodu, ne?

Připadám si, jako bych na malý dřevěný vor, smotaný z malých klacíků a kousku provázku, natěstnala svoje malicherný problémy a poslala je na relaxační projížďku po imaginární říčce, plný barevnejch vodních šneků.

Teď , právě teď, se může bez obav vrátit moje pravé já, které bylo téměř celý týden často věžněno za kovovými dveřmi se sedmi zámky a poplašným zařízením jeho trapnou napodobeninou, která svou špatnou náladu permanentně šířila do svého tolik milovaného okolí, každou noc tiše běsnila a naříkala nad svojí neschopností a jejíž nejčastější činností byla nečinnost.

A teď?! Je to tady! To? Jsem tu já! Jásejte!

O Praze, málem omdlení a o nejúžasnějších botách na světě

31. března 2009 v 23:01 | Kája *in love*
Byl jednou jeden včerejšek...

Zcela nečekaně jsem byla probuzena velice brzo ráno a byla donucena zapojit se do všudypřítomného spěchu ("Za patnáct minut odjezd!"), bleskurychle sníst snídani, umýt zubní okovy a vydat se na fičivou (jako vítr, chápejte) jízdu směr naše velké staronové hlavní město Praha.

Nevím, co to způsobilo, jestli jaro, skvělé vyhlídky (wuhuáá, už se k tomu blížíme!!) nebo nějaká záhadná pondělní pražská atmosféra, ale prostě tam bylo hezky, z výloh krámů se na nás smálo tolik zajímavých věcí, všechno bylo takové čersté, veselé... Když o tom tak přemýšlím, tohle asi bylo Jaro ve městě. Nebo tak nějak.
Taky jsem poznala spoustu nových obchodů a klubů (zvenčí). Viděli jste klub Prdel? Na dveřích měli napsáno Do PRDELe zahněte vlevo. xD

Foto-dokumentace mých nových skvělých strun

31. března 2009 v 23:00 | jedna amatérská kytaristka
... vypadají tak hezky, že se o ně musím podělit...
Akorát jsem ještě pořád nenašla kleště na dráty, abych ty přečuhující struny ustřihla.
Vidíte?

Nevěra

29. března 2009 v 22:44 | Kájka vonící třešňovým kondicionérem
A je to tady. A tentokrát doopravdy.
Dřív jste nemohli nic tušit, protože to ještě nebyla pravda.
Její noční příchody vám tenkrát neměly být podezdřelé, i když možná byly.
Ale dnes už to je pravda.
Seznámila se s ním, když byla opilá, jak psala v minulém článku a uprostřed noci se mu poddala.
Začal kolem ní pomalu a nenápadně spřádal sítě a ona si myslela, že je může kdykoli zpřetrhat.
Jenže pak zjistila, že už je v jeho moci...

Koncert v černé kočkovité šelmě

29. března 2009 v 0:26 | Kájulka
Úplně na začátku jsem s úsměvem prchala společně s jednou Álou, která mi dělala klíčníka, potemnělou školou ze zkoušky našeho sboru. Musím říct, že taková tmavá škola nepůsobí dobře, zvlášť když se na konci chodby pohybuje L. a sedí I., o kterých nevíte. Po tom, co mě vyděsily, jsme se s L. daly rychle do běhu, aby jsme stihly červené auto, které nás mělo dovízt tam, kde jsem se během několika minut opila nadšením, láskou a jahodovým džusem s vodou.
Jemně perlivou.

Krátký dodatek o Karuščině tvořivosti

26. března 2009 v 21:01 | Kájka
Pokud o chemii velice pomalu opakujeme jednoduše logické základní uhlovodíky a jejich deriváty, nudím se, a proto maluju, většinou. Moje duhové podvědomí se vesele projevuje a posledních pár dní je silně ovlivněno plánovaným výletem na zítřejší koncert, kde bude hrát můj Martin s Davidem, Radkem a Zdeňkem (dohromady Pí Půl) a Tomík s kapelou (Ticho), na který se strašně strašně, strašně těším i pro to, že je to historicky první koncert tohohle typu, na který jsem byla vypuštěna.

Letadlem k ortopedovi

26. března 2009 v 19:17 | Kája kostitřasová
aneb Náznak řešení mých problémových kolen

Něco se mi nezdá... Přicházejí Vánoce?!

24. března 2009 v 19:49 | Kájka obalená sněhem

Na dnešní den měla ve scénáři ospalost návštěvu u mě, cestou ale potkala podvědomí mnoha mých spolužáků, zakecala se a ke mně poslala jen její mladší sestřičku. Byla jsem tím překvapena a podivena, protože potom, co jsem včera/dneska přibližně do dvou hodin nočního času hrála na kytaru při matném světle takové té uklidňující dětské lampičky, jsme si s ospalostí domluvily schůzka napevno.

Přátelé, je to tady!

21. března 2009 v 23:30 | Kájka
Začalo to v první třídě (prvouka), pokračoval přes pátou třídu (přírodověda), až do velice blízké minulosti (občanská výchova). Nikdy jsem nebyla schopná dát dohromady, kdy začínají jaká roční období, všechno se mi pletlo dohromady...

Ale dnes...!
Vím, že má svátek Radek! (Všechno nejlepší, Radku..)
Vím, že je dneska je oficiálně Mezinárodní den zdravého spánku! (Mé chování odpovídá.)
A vím, že dnešním dnem začalo jaro!!

Aby jste věděli, jak jsme úžasní xD

21. března 2009 v 11:08 | Kájulka
Huráá! Už je víkend! Víkend! Jsem osvobozená! :o))(na malou, malinkou sladkou chviličku...)

Nevím, čím to je, ale poslední dobou jsou pátky tak nějak fajn.
Nechápu, jakto, že mi ho nezkazila špatně napsaná desetiminutovka z dějin literatury ani bolavý kolena ani nic jinýho.
Do školy už můžu v pátek chodit bez výčitek svědomí, jelikož a protože jsem už oficiálně odhlášená z ranní (od 7:00!) přípravy na přijímací zkoušky, které nepíšeme, což pokládám za super skvělou věc a ještě lepší je, že máme první dvě hodiny výtvarku - a kreslit se dá většinou i v polospánku.
Navzory L. utrápeným obličejům (mnohdy má pravdu, většina věcí co děláme se mi taky zdá dost podivnejch) jsem se snažila udělat z abstrakce prosince vyždímat, co se dalo a trochu si to užít, což se pochopitelně nedalo dělat se sebezapřením, takže se nakonec z tmavě studeného měsíce vyklubal vesele barevný prosinec, což jsem hravě odůvodnila tím, že ty barvy vyjadřujou vánoční pohodu. Což jsem nakonec uznala i já.
A nesmím opominout dobrou krátkou básničku, kterou jsem k prosinci z fleku vymyslela a díky které ze mě byla velká chytrá paní výtvarnice (učitelka) úplně unešená a prominula mi i to, že mě musela asi 30x napomínat abych nehlučela. :o))
Odpoledne jsem byla zase (hurá hurá hurá!) s Martinem *15*, přijela babi s dědou, přivezli superkalorickou bombu v podobě bílé studentské pečeti, kterou jsem pak večer pomalu ujídala, až jí zbyla jenom půlka, a spoustu dalšího jídla, pak odjeli, ale s mojí milovanou polovinou jsem byla ještě dlouho potom...

A dneska ráno jsem viděla duhu...
Nevím, kde se vzala, ale byla tu, dívala se mi do okna a smála se na mě...

O sněhu, kolem sněhu i nekolem sněhu

19. března 2009 v 8:29 | Kájka
Příroda si tenhle rok vymyslela novinku - Aprílové počasí v březnu.
Už po druhé jsem se nechala obalamutit sluníčkem i teplem, tentokrát v doprovodu lechce se nesoucích sněženek a ona mi opět tvrdě přiškrtila tepnu mých iluzí.

Nejlepší pátek třináctého v Kájčině životě

15. března 2009 v 21:37 | balónková K.
Za celé dopoledne jsem si nenechala zkazit dobrou náladu ani ztrápenými obličeji spolužáků (když jim náhle došlo, co je za den), ani naštvanými obličeji učitelů, ani mým plánovaným odchodem z plesu v jedenáct, ani rozladěným panem I., který nám vyčítal, že se vůbec nesnažíme, ačkoliv máme ve středu soutěž, protože jsem nedbaje na datum, narozdíl od mých drahých spolužáků, věřila, že tehle den bude jeden z těch fajn, protože se mi ráno nepovedlo vůbec nic zapomenout, což bylo mimořádně dobré znamení.

Příchod na místo konání hodinu před zkouškou našeho "divoko-západového" orchestru mě sice chvíli naprosto zbytečně znervózňoval, ale pak jsem se uklidnila, M. přesvědčila o tom, že jsem se uklidnila, všechny jsem pozdravila a nakonec jsem slyšela zkoušky několika kapel.Tonka17
A potom přišli všichni ostatní, měli jsme zkoušku, oblíkli jsme se (úžasně!) a ples mohl začít.

Výlet - nevýlet

12. března 2009 v 22:48 | Kájka
Tak jsme tam byli.
V Praze.
Tam, co maj Converse Shop.
Tam jsme ale nebyli.
Nevadí.
Jak se máte vy?

Plavala vosa v kofole...

11. března 2009 v 22:36 | Kájka
Navzdory mým naivním představám o sluníčku, sukních (nepočítám fakt, že jsem kolikrát šla sněhem v sukni do školy), barevnejch podkolenkách, teplu, svěžě zelenejch loukách, mý oranžový kšiltovce či do vlasů zasunutejch jarních kytiček se příroda projevila jako osoba dvou tváří, odtáhla od nás tu usměvavou polovinu a místo ní nám ukázala tu škodolibou a chladnou.

Vážně jsem už jaro chtěla. Já hloupá.

Venku je zima, fouká a chvíli co chvíli se na vás vrhají oblaka malých ledových jehliček.
Náhlým, zákeřným a nečekaným klimatickým změnám však nemůžu připisovat dnešní bolest hlavy, už dva týdny se stupňující mučivé skřípění v kloubech, dvou-násobné zvětšení Emila v posledním měsíci, výpadky paměti při hodinách, ani můj silně narušený a narušovaný psychický stav. Bohužel.
To bych byla vyplesklá, kdybych měla na všechno takovouhle výmluvu..pizik

Zítra nás naše milá paní učitelka Ráďa ve společnosti jiných paní učitelek veze do Prahy (jachá, tělák s houbou prohnilou zase nebude!!). Několik věcí mě na tom ale silně děsí. A to mi ani nějak moc nevadí, že nám v muzeu rozdaj pracovní listy a budeme je vyplňovat. Dost dramatický je sraz v 7:20 u školy, protože pokud mě nikdo neodveze, tak budu muset jet jediným možným autobusem - v 6:21, ale daleko dramatičtější je to, že stále myslím na to, co si s sebou vezmu a už vidím, jak si zapomenu něco životně důležitého (jídlo, foťák). Což ovšem nijak nemění rychost příprav. Ostatně je vidět, že ještě s klidem píšu a hraju na kytaru (což vidět není).
 
 

Reklama