Malý velký pěšinky štěstí

30. ledna 2010 v 23:25 | Ká |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)

My si planety pozveme společně.

Mám prince. Má studený dlaně, když se vracíme ze sněživý zimy do tepla, hřeje si je o mý podtričko. Jsem ráda, že chodíme tím studeným spolu. Jeho oči se na mě smávaj pod dekou, kde je hřejivě a tulivě. Tiskneme k sobě naše tváře a nosy, jako eskymáci. Prsty se mu zamotávaj do pokroucenejch pramínků mejch vlasů. Jíme gumový medvídky, zpíváme Vesmírnou a koupili jsme novej bublifuk. Tančíme od kouzla ke kouzlu a nevadí, že to moc neumíme.


Chtěla bych pana pianistu chytit do síťky na motýly.

Nejsem z těch, co nezačnou mít někoho rádi za chvíli. Mám pana pianistu ráda.

Středeční poškole bylo krásný.
Nespěchala jsem. Seděla jsem u červoněokabátované Dé, polemizovaly jsme a trochu jsme se smály. Sama jsem nevěděla, jestli čekám, protože naše domluva nedomluva byla trochu taková. Kolena se mi třásla o trochu míň než čtvrtého. Uvnitř mýho srdce se topila v rozbouřený krvi nedočkavost. Odvedl mě do třídy s klavírem. Byla celá barevná a mě tam bylo barevně. Smál se.

"Nejspíš to ale vážně nebude nic moc," říkal.

Ale bylo to víc než moc. Bylo to geniálně nádherný. Ohromující. Tak celistvý a kouzelný. Houpal se do rytmu a občas si potichu zpíval. Přišel mi volnej jako vítr. Ta místnost ho byla plná a já jsem byla uvnitř. Mohla jsem se dívat a poslouchat. Svět na tu chvilku zůstal na chodbě, u nás to bylo jiný. Dohrál a chvíli se na mě nedíval, nad tvářema měl mile červený skvrny, který jsem si možná jenom namlouvala, ale. Vybalila jsem mu housle, celý mrazem rozlazený, a on na ně pak úsměvně brnkal. Veselil se z toho.

"To je dokonalý, nikdy v životě jsem housle neměl v ruce! Jsou takový.. křehký!"

Vzpomínám na to, když se smiřuju s faktem, že s ním nejsem pokaždý, když mám chuť, nebo když je mi smutnivě. Když nevím. Když přemýšlím, jestli můžu chtít to úplně velký kamarádství, abych tim neničila tohle co mám. Jsem asi přivázaná. A nevadí to.


Ale už kvetou moje korálkový zápěstí. Dopisový pocity. Poslouchám smetanový písně a směju se na pohádkový světlo, který ke mně přinášej prsty pouličních lamp. Mám pohádky ráda. Třeba tu o mochomůrce s domečkem z perníku, která se moc ráda smála. Díky, M., že se mnou tolikrát mlčíš a máš mě rád. Těším se na všechny další milý chvíle. Na lechtivý objetí a slzy smíchu na řasách. Na naše veliký hrnky voňavýho čaje. Na jeho úsměv, až ho zase zítra uvidím.

Drží se mě láska.
Jmenuje se Marťa.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Danielle Danielle | Web | 1. února 2010 v 17:58 | Reagovat

Moc se za to omlouvám, ale závidím ti ho. Strašně, strašně, strašně móóóc. Chci se taky k někomu tisknout jako eskymák. Miluju klavír:) Taky strašně moc toužím po někom s kým bych mohla pít ty svoje hrnky čaje. Promiň. Holt si furt stěžuju. Když já bych tak chtěla...

2 *yesterday* *yesterday* | Web | 2. února 2010 v 18:52 | Reagovat

Je zvláštní, že já toho svýho nepotkala, ikdyž tu určitě někde je ..

3 tue tue | Web | 3. února 2010 v 20:36 | Reagovat

Jé. To zní nádherně a kouzelně a pohádkově a slunečně a hudebně.
Ať je to hezké a ať to vydrží přeju. :)

4 pavel pavel | Web | 3. února 2010 v 21:45 | Reagovat

není lepší si je hřát přímo pod tričko? :D
kde jsou ty brouci?

5 Lenny Lenny | Web | 5. února 2010 v 23:15 | Reagovat

Páni, moc romantický a krásný a vůbec úplně neskutečný. Bohužel to tak musím říct, závidím :)

6 Téé Téé | Web | 6. února 2010 v 0:31 | Reagovat

:)

7 Žirafka Žirafka | Web | 6. února 2010 v 10:34 | Reagovat

Krásný design :-)

8 Mo Mo | Web | 6. února 2010 v 14:35 | Reagovat

kéž by ten můj uměl taky hrát na klavír ...

9 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | E-mail | Web | 7. února 2010 v 0:16 | Reagovat

Kouzelně napsáno. :P

10 Zoloe Zoloe | Web | 7. února 2010 v 20:35 | Reagovat

Krásné. Taky mám svého prince. Na klavír sice nehraje, čaj nepijeme, podtričko nenosím,ale stejně se milujeme :).
Ať vám to vydrží nekonečně dlouho.

11 Sophie Sophie | Web | 7. února 2010 v 21:18 | Reagovat

Libí se mi - motýlí písmenka poletující kolem článku pořad dokola. Dodávají mu tu kouzelnost a jemnost.
Uživej si princeznosti co nejvíc na světě:)

12 Kate Kate | Web | 9. února 2010 v 22:22 | Reagovat

Krásné chvilky takové ať tě neopouští:).

13 M. M. | Web | 10. února 2010 v 8:56 | Reagovat

Až bude nejhůř, schováme se do té naší nory a bude nám dobře. Budeme si vyprávět pohádky a pít sedmikráskový čaj. !

Ty tvé články jsou tak neuvěřitelně nabity pozitivní energii, až je to krásné.. opravdu a jak řekla jedna paní Sophie nademnou - motýlí písmenka poletující kolem článku pořad dokola.
to je přesně ono.. Krásné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama