Prosinec 2009

Nad čajovou vůní obejmou se naše ruce a společný sny

22. prosince 2009 v 23:10 | Ká |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)

Sobotní kostelový zpívání bylo víc než milý a příjemný.

V palčákách a čepici s velkou bambulí, kterou všichni chválili, s tak velkým úsměvem, že trochu rozbolestňoval zimou popraskané rty, a s zámotkem barev uvnitř, protože tohle bylo štěstí, co šlo vidět. Žádný donucení ani přetvářka. Žádný otrávený nebo nezúčastněný obličeje. My zpívali Pavlicovu Missu Brevis z plných plic a potichu a zase z plných plic, orchestr hrál, nádherně, jako když posloucháte hlasy lesní řeky. Z Dalibora tryskala pýcha a to, co dirigent cítí, když se mu tahle krása rodí přímo pod rukama. Ti správní, kteří chtěli, přišli a tohle všechno cítili. Byli nám blízko. Byli si blízko. Usmívali se a drželi se za ruce, mlčky a s vděčným pohledem poslouchali každý tón, hlas, vychutnávali si ten okamžim jako první doušek kakaa.. Myslím, že v tu chvíli byli šťastní. A já měla pocit, že i já jsem k jejich štěstí přispěla. Bylo mi hezky.

Když jsem pak šla domů, ani jsem se nebála tmy, mráz se mi pod kůži nedostal a smála jsem se. Kolem mě projel Dalibor a zamával mi.


Budou Vánoce.
Ta představa se mi líbí, máme koupený velikánský prskavky. Zlotřilá chemikářka se na konci dnešní útrpné hodiny zničehonic usmála a proměnila se v dobrou sudičku, popřála nám hodně hezký svátky a za pomoci jakési oranžové látky nám ukázala pokus "Hořící sopka". Vypadal úchvatně a na chvíli takovou tu pravou vánoční atmosféru zasel i do našich při-vidině-následující-hodiny-fyziky-a-písemky zkroušených obličejů. Zajímavé.

Mám radost z dárku pro nejmilejšího. Těším se na jeho radost, až ho rozbalí.

Na stole mi z neznámých důvodů stojí menší varianta na umělý stromek, který nám dělal na základce společníka. Dneska, když byly gympl-vánoce, moje ruka získala další korálkovou supervzpomínku (od někdy milované L.!), já chrochtací baterku a magnetek a Vláďa (vlevo nahoře) novou přítelkyni (vpravo nahoře). Je od Jeany a je nádherná.

Merry Xmas, John.

Jeden tanec vloček a pohádku přečíst, aby se hezky usínalo

13. prosince 2009 v 1:51 | trošku snivá |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
*budík zvoní*

: "Proč je venku takový světlo?! Kolik je?!
bráš.: "Protože venku je spousta sněhu!"
: *hop skok z postele k oknu* "Cože? - Jéé!"


První prosincové bílé ráno a vzduchem poslaná pusa Vláďovi Marcelovi (kaktus pichlavý, mužského pohlaví, homosexuál, k neznámým zezačátku trochu nedůvěřivý, ale je to dobrák se zelených srdcem a růžovým kvítkem na hlavě), básnění kytaře, foukání bublifukem a těšení se, těšení.

Le mercredi anecdotique

2. prosince 2009 v 22:08 | příjemně podivná Ká |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Protože pocit štěstí někdy vzniká náhle, příjde, když ho ani nečekáme, zaplní to prázdné místo v hrudním koši a namočí vám řasy, musí se o něj dbát s tak horlivou péčí jako o chameleona nebo citronovník, aby zase nezmizelo.

Když se obrací list kalendáře, mezi papíry to potichu praská, asi jako stránky knížky, které ještě nikdo neobracel, které natěšeny čekají na dojmy prvního čtenáře. Na chvějivé doteky prstů, zatajený dech a trochu slaný pohled, vděčně objímající každou slabiku hřejivých souvětí.
Možná trochu Winniemu na mém kalendáři závidím jeho a prasátkův prosinec, jeho vánoční atmosféru, konfety, stromeček a sníh. Protože kde je náš sníh? Tma je bez něj mnohem černější, temnější a děsivější - a o to víc se v ní může schovávat strašidel a myšlenek, které smutní.
Děkuji Malému princi a sudičkám za ruce nejmilejšího, milé a tulivé.

M.: "Kájo.. Kájo, pojď jsem ke mně."
j.: "Zlato?"
M.: "Mám tě rád."
j.: *smích* "Já tebe přece taky.."

M.: "Kájo, vezmeš si mě?"

Třpytím se. I přes všechno zbytečný doufání, příležitostně otrávený třídní ovzduší, neopětovaný sympatie jedinců nebo chvíle ničivýho ticha, jaký mi trhaj srdce a plíce a jiný vnitřnosti na kusy (promiň!), teď to jde, můžu. Můžeme spolu. Je to fajn.
Pořád a napořád trochu okouzleni a trochu zamilováni.

Ještě se hledá pilulka proti pocitům nepochopenosti, proti zlosti, nekomunikativnosti a náladě nula. Nepotkal jste je někdo? Určitě jsou někde spolu. Až je najdu, už nebudu vůbec nemocná.
Já se tak těším