You're colour in my rainbow, darling.

30. srpna 2009 v 0:15 | Kája |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Napříč řádky si to zrovna razí velká můra s chlupatýma nohama, kterou přivábilo světlo monitoru.

Pomalu ale jistě přestávám při zmínce o nastávajícím školním roce a nástupu na růžové gymnázium skřípat zuby, křečovitě zatínat svalstvo, na dlouhé vteřiny ztrácet dech i tep a bázlivě se choulit do klubíčka, ale jistotu, že mi svět dá čas a prostor, abych se dostala k finálnímu (pozitivnímu) stanovisku, nemám (jak se předpokládalo). Hysterické stavy zatím vystřídala směs nepříjemna pod žaludkem (hrůza z učebny možná biologie a tamního rozpůleného holuba a dalších) a mírné apatie. Jsem na půl cesty. A teď zrovna nemám náladu uhánět mílovými kroky dál.
Jsem taky v pubertě (a všechno tím obratně dokážu omluvit, chňá!)? Někdy mám hlavu plnou slov, který tajím a připadám si jako štvaná zvěř. A ten štváč jsem já. Ale během minuty může můj osobní náladometr vyletět až do dalekých výšek (pravděpodobné důvody: nejmilejší, kočka, gumoví medvídcy, Malý princ, bublifuk, úsměv, vnitřní rovnováha). Co se mnou.
Brzo příjde podzim. Těším se. Na procházky plné paprsků slunce a barevného listí, které šustí pod nohama. Na hebké bílé polštářky, kterými jsou vystlané skořápky zrajících kaštanů. Na chvíli, kdy se nad obzorem objeví jemné červánky. Na hřejivá objetí, topící se v červených koruních stromů. Na houpačky na dětském hřišti u bývalé školy.
Mám strach, že kolem gymnázia nikde podobné nenajdu. Kde budu o polední pauze? S kým?
Schovám si vůni podzimu do krabičky od sirek a pak jí provoním můj a Marťův svět.

Každá věc má dvě a víc stran. Možnosti úhlů pohledu jsou nespočítatelné. Tisíce nabízejících se řešení. Kdo tomu nevěří je buď tup, hloupej nebo konzerva. Ještě odpoledne se mi z té nahrávky chtělo brečet a teď mě naplňuje něčím, co nemumím popsat. Možná je to klid, ale není to ten klid, který naplňuje první řádky toho rádoby pseudopisálkovského útvaru. Ten mě děsil.
Mrkáním vyplaším ze snů všechny rozpůlený holuby, uřízlý kachní hlavy i žilnatý ropuchy (ano ano, vážení, to nás čeká!) a přemístím se do podkrovní části růžového gymplu, kde v obrovských, famózních, nádherných ateliérech umřu mezi štětci, modelářskou hlínou, temperami a tuží s redispery blahem.
A tam pak příjde milý, pokropí mě živou vodou s pomerančovou příchutí a bude to fajn.:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuse zuse | Web | 31. srpna 2009 v 9:21 | Reagovat

On se někdo na ty polední pauzy najde...já to tky zvládla ačkoli...není to ideální, co si budem vykládat. A asi i proto občas dávám přednost volné hodině v přítomnosti dívčích záchodků se sluchátkama v uších...(jo a moje mučírna je taky růžová, tak mě napadlo, že by to mohlo působit pozitivně, hlavně ráno když si člověk uvědomí, že tam fakt musí...a velký kulový.)A ano ještě poznámka: poslední dny prázdnin jsou vážně kouzelný, zvlášť ten poslední, ten si člověk musí zkouzelnit i sám, kdyby to jinak nešlo... :)

2 Johanka Johanka | Web | 31. srpna 2009 v 16:11 | Reagovat

Kájo, není nic lehčího, než pitvání ve škole odmítnout. Když budeš mít argumenty, kterými bez citových výlevů rozhodně řekneš "NE", nemůže tě nikdo nutit. Jedničku za to zřejmě nedostaneš, protože dnešní škola neuznává názor člověka přemýšlejícího, nicméně účastnit se toho, co dělá celé stádo jen proto, že se to prostě dělá, to je výraz tuposti. Inteligentní člověk přemýšlí sám za sebe a přesně tohle si musíš ze školy odnést, ne davový zážitek z úplně zbytečného pitvání zvířete. Jestli se hlásíš na školu, která při výuce pitvá zvířata, je to škola zpátečnická. Stůj si za svým a nedělej to.

3 Luky Luky | Web | 31. srpna 2009 v 20:57 | Reagovat

Nástup na novou školu určitě zvládneš! Když jsem šla do primy, taky jsem z toho měla depku. Strach, že si na mě budou ukazovta, že si nebudu mít ke kkomu sednout a s kým se bavit... ale i přes počáteční neúspěch jsem to zvládla! Tak proč bys ty neměla! Naprosto souhlasím s předchozíma dvěma komentářema

Když pominu tvůj strach z nástupu na školu, tak jak si si užila prázdniny?

4 slaterka slaterka | Web | 1. září 2009 v 13:41 | Reagovat

Milá Kájo! Tak jakpak se ti za dveřma onoho výše jmenovaného ústavu líbí?:) Počítám, že teď už jsi doma plná dojmů a pojmů, který prvýho dne děsí, ale s postupem času ztrácí na významu. Osobně nemůžu říct, kam bych já o polední pauze šla, protože je naše škola dobrácky vypouští, abychom po rychlém obědu mohli studovat a pak brzce brzičko prchat domů..xP Ale nejlepší je, sednout si na schody s novými přáteli a pytlem brambůrků probírat všecko a nic. Uvidíš, že to tak nejspíš dopadne.
Já se úspěšně poprala o nejlepší místa v lavici a s o číslo menšíma botkama zamířila do dalšího roku (nepřej si vidět, jak jsem po onom pochodu vypadala).
Krásných deset měsíců plných smíchu, beztarostnosti a nových přátel. Bude to fajn.
Fakt. Slaterka. a ozvi se.)

5 C• C• | Web | 3. září 2009 v 18:35 | Reagovat

jdeš na 8-mi leté nebo 4-leté ? Taky chci jít na gympl.. nevím jestli ty zkoušky udělám :D

6 C• C• | Web | 4. září 2009 v 6:36 | Reagovat

Já doufám že se tam dostanu já. A že tobě se tam zalíbí :-)

7 Pauleen Pauleen | Web | 4. září 2009 v 21:07 | Reagovat

Přesně tak..."a bude to fajn". Mimochodem, hezký obrázek...:)

8 Pýs.menková polívka Pýs.menková polívka | Web | 4. září 2009 v 22:43 | Reagovat

Zakládám fanklub, milujeme podzim! :D Né, nezakládám, ale já ho miluju :D Těším na to samé, na co ty :)

9 slaterka slaterka | Web | 6. září 2009 v 19:09 | Reagovat

Milá Kájo .)

Vlastně ti ani nevím, co mě přimělo k onomu odchodu. Na mém pomyslném hodnotícím listu jsem se z pochybných důvodů rozhodla pro změny a i když nebyly nejlepší, měly něco změnit - což se nestalo a dostalo mě to všechno jenom zpátek na začátek a tak tam tak zmateně stojím. Rušení onoho povídacího místa bylo jen jakýsi výkřik do prázdna. Těžko totiž říct, jestli se mi chce ještě psát.

Ále přejděme raději k důležitějším tématům: Jak vypadají dojmy a pojmy po celém týdnu v novém - sic možná ze začátku sterilním a nehostinném prostředí? Jak velice důvěrně se znám s pocitem ztracena - ale ve většině případů vždycky příjde někdo nebo něco, co ti pomůže ven a všechno pak bude o moc lepší a snesitelnější. Doufám, že už je to lepší, a když né, tak napiš. Určitě.

POčasí mě dohání ke sledování melancholických filmů s tématem New Yorku zapadaného listím a kdybych byla zbabělá, požadovala bych politický azyl, abych z těch deseti měsíců učiva utekla.)

Ale zatím jsem tu. Měj se krásně, domácky a užij si podzim. Ten je totiž docela fajn. Slaterka

10 C• C• | Web | 8. září 2009 v 6:31 | Reagovat

Ahoja , Jó ten kočičák není můj . On prostě přiběhl na dvůr a náš pes se z něho mohl posrat .. protože kočka se na nej dívala ze dřeva poskládaného cca 2 metry nad zemí a pes na něj štějak jak kdyby se mělo něco dít .

Inu , já momentálně trávím na základním ústavu poslední rok . A budu určitě volit to gymnázium.

Kamarády si najdeš . ti jsou všude.. ;)

11 Marilla Marilla | Web | 8. září 2009 v 18:39 | Reagovat

Ježišku....to j tak milí...musim se u toho usmívat...:D

12 fREE© fREE© | Web | 8. září 2009 v 19:48 | Reagovat

aaahoj:) tak jsem asi zase zpět... sleduju, že se nic nezměnilo, je to tu stále stejně okouzlující;)

13 slaterka slaterka | Web | 8. září 2009 v 21:58 | Reagovat

Milá Ká.

Než jsem překonala tu vzdálenost mezi dveřmi a počíačem, všechna optimičnost, kterou jsem chtěla vecpat do tohohle komentáře, ze mě vyprchala. Nevím proč. Člověku je prostě tak nějak bezdůvodně - čas - od času - smutno. Když si třeba představí, že některý věci prostě nebudou. Kvůli gravitaci a rozumnejm lidem a všem těmhle zbytečnostem. Jako zpráva, která nikdy nepříjde, přesvědčování, kterým nikoho nepřesvědčím a tak. Jako když si třeba představí politický azyl, kam netřeba si balit kufry, a ví, že tam svou unavenou zadnici stěží dovleče.

To byl ale pěkně blbej příklad. Musím se
polepšit..xD

Zítra je středa, což už je nedaleko od pátku, kde všichni vydechnem a srovnáme si v hlavě, cože jsme to všechno za ten týden přežili. Nebude tenhle lepší než ten první?;) Lehko se to říká a těžko plní, ale s Princem v ruce, optimismem a svým milým si musíš říct, že přes to všechno, tohle je jen škola..Na všem záleží. Ale na ničem zas tak moc. (né že bych tohle vymyslela..xD)

Ber to lehce, s humorem a optimismem, nad ničím moc dlouho nepřemýšlej a netrap se. A měj se krásně. Mám tě ráda.

14 Téé Téé | E-mail | 10. září 2009 v 9:09 | Reagovat

zní to, jako kdyby ses těšila  a to mě moc těší..
a podzim už začal...cítím ho!

15 Téé Téé | E-mail | 10. září 2009 v 9:10 | Reagovat

btw, proč jsem tam dala email...já jenom, jestli si nechce slečna ká dopisovat....myslím korespondenčně...čili, prosím o adresu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama