Voskovky zapletený do vlasů

24. srpna 2009 v 1:14 | K. |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
"Myslíš, že ten beránek bude potřebovat hodně trávy?"
"Proč?"
"Protože u mne doma je všechno malinké..."
"Jistě to postačí. Dal jsem ti docela malého beránka."
Sklonil se nad kresbu.
"No, není tak moc malý... Jé, podívej, on usnul..."

Čas mi proplouvá mezi prsty jako melounová šťáva. Už dávno nejsem tou malou holčičkou, která se plazila po louce a pozorovala pomalu lezoucí housenky, na maškarním byla za berušku, ve školce se mračila na Michalku, protože byla vždycky princezna, a vodila se za ruku s Jindříškem, který je touhle dobou myšlenkama u úplně jiných a co hůř je úplně jiný, i když to o sobě často prohlašuju. Vyrostla jsem už i z bílých šatiček, které spolu se mnou a mými vlajícími rozpuštěnými opravdu dlouhými vlasy polehávaly v trávě, když jsem byla větši holčičkou, co se bouříc proti fintícím se spolužačkám zapojovala do skupin zlobivých kluků, s nimiž neustále přicházela do konfliktních situací.
Stejně jako jeden ze šuplíků u stolu, který obsahuje několik exemplářů mých pověstných deníků, (Někdo mi kdysi vrazil knížku s prázdnými stránkami do ruky a řekl: "Piš, až si to přečteš po letech, budeš se tomu smát." Tenkrát jsem mu nevěřila, ale měl pravdu pravdoucí.) jsou i zásuvky v mojí hlavě k prasknutí přeplněné vzpomínkami všech druhů. Nemůžu zapomenout na všechny úsměvy, barevný sluneční brýle, do obličeje odfouklý pampelišky, uplácaný bábovičky, houpačky, kolotoče a prolejzačky v dětským koutku, slony v zoo, kteří se na mě koukali z výšky, balónky s heliem, které ulítly, cukrovou vatu a lízátka z poutí, moje plyšový kamarády, pod lavicema posílaný psaníčka, platonický lásky i všechny kamarády, stejně mám ale pocit, jako bych si nezapamatovala všechno a to je smutný. Možná, že už nevidím beránky přes bedýnky, vyrostla jsem. Ale určitě míň než hodně ostatních. Chachá! Od školky jsme vyrostli všichni a každej, kdo odešel, v sobě chtě nechtě nosí nano kousek mojí duše. Já mám zase kousky jiných:)

Kdybych nevyrostla a nechala se Peterem Panem zavíst do pohádkovýho světa, s velkou pravděpodobností bych se ochudila o spoustu zážitků, jejichž přítomnost by mi chyběla. A hlavně bych neměla možnost chovat se jako dítě ve věku nedětském. To by byla tragédie!

Jinak, teď, navzdory vpádům škodolibého, zlomyslného a vše kazícího já do mého existování, navzdory mému pubertálnímu věku, který má všelijaké rozmary a pořád se hádá, navzdory stále se zrychlujícímu tempu utíkajícího času, který mě každý den šokuje datem blížícímu se datu pro vstup na gymnázium určenému, jsem šťastná, víte? Se svým nejmilejším, lentilkami, kytarou s barevnými kolečky a zeleným trsátkem, krabicemi od kapesníků, Malým princem i s poměrně neuspořádaným životem. Juchů!

... jen jsem občas trochu ustýskaná:)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 M. M. | Web | 24. srpna 2009 v 13:45 | Reagovat

Moc hezký článek. Je pravdivej, čas plyne stále rychleji a už to nelze zastavit.

2 lalu lalu | Web | 24. srpna 2009 v 15:02 | Reagovat

Opravdu moc krásný článek :)

3 zuse zuse | Web | 24. srpna 2009 v 15:13 | Reagovat

Jo, malej princ je hrozně...dokonalá knížka. Taky jsem u ní ztrávila nedávno něco ze svýho času. A snad je to náhoda - těsně po podívání se nan obrázek u článku jsem našla svoje ztracený dývýdýčko s Amélií.

4 Marilla Marilla | Web | 24. srpna 2009 v 19:12 | Reagovat

parádní...D::...malího prince nechápu dodnes....:D

5 pavel pavel | Web | 25. srpna 2009 v 0:19 | Reagovat

super... už jsem se vrátil a mám ještě upatlané prsty od melounu a lepí se mi klávesnice:)

6 pavel pavel | Web | 25. srpna 2009 v 23:36 | Reagovat

máš pravdu, už tu byla ta babička několikrát... ale když ona je na ulici taky každý den :D
co bys ráda za fotografii mám jich tisíce:)

7 pavel pavel | Web | 26. srpna 2009 v 22:37 | Reagovat

tak raději nerosvěcej, třeba to do rána uklidí malý princ:)

8 Johanka Johanka | Web | 26. srpna 2009 v 23:09 | Reagovat

Udivuje mě, kolik řádek i řádek mezi řádky, jsi napsala, jako bych je psala sama. Jsem ráda, že jsem objevila tak poetickou dušičku.

9 Johanka Johanka | Web | 26. srpna 2009 v 23:10 | Reagovat

:-) , mimochodem, v práci píšu pod pseudonymem Amélie :-)

10 slaterka slaterka | Web | 27. srpna 2009 v 9:40 | Reagovat

Milá Kájo! Článek je to úchvatně uchvacující, až mi na něj moje chabá slovní zásoba nestačí. Je pravda pravdoucí, že Slaterka už taky neleze po trávníku před domem, aby tam hrou na poníky kosila jakožto potravu předpanelákoidní trojlístky (a je to venku xD).
I když jsem tam se mi stejská, starosti taky zrovna nejsou medový a kdybych si měla čas od času vybrat, zdrhla bych s Peterem Panem raz dva. Ále kdeže.
Jinak od pondělí do pátku trávím čas v-něčem-jako-knihkupku a abych pravdu pravdoucí řekla, bude se mi po tomhle "velkym" světě stýskat. On už to na gymnáziu nebude rok první, takže mě novota tohohle ústavu nečeká.
Ale tobě gratuluju k onomu nástupu. Všechno nový a neznámý bude brzo jako tvoje (v pořadí několikátý) doma a o moc lepší, než ty roky v lavici minulý..xD.
Tak se měj krásně, těš se a ty poslední prázdninový dny užívej, (jako by) ty poslední. Užij si to. Mám tě ráda. eS.

11 Pýs.menková polívka Pýs.menková polívka | Web | 28. srpna 2009 v 12:37 | Reagovat

Meloun :) Miluji meloun, jsem od něj celá upatlaná, ale to mé dětské duši nevadí :) Já bych se klidně nechala zavést do Země Nezemě...Představa, že jsem stále dítě je nádherná...

12 Shayna Shayna | Web | 28. srpna 2009 v 12:49 | Reagovat

A tohle mi tak parádně zvedlo náladu...děkuji :)

13 Lenny Lenny | Web | 28. srpna 2009 v 21:20 | Reagovat

Ách, Malý princ, nechápu lidi, co ho nečetli a nezamilovali si ho :)
Trošku mě štve, že máš pravdu. Je mi sice teprve třináct (no jo, za čtrnáct dní, ale komu to vadí :P), ale už to není co to bývalo, přesně jak to popisuješ. Chci být pořád malé dítě, nechci vyrůst, dospělí jsou nudní..a upjatí.. :(

14 storyteller storyteller | Web | 29. srpna 2009 v 12:10 | Reagovat

Špalek, neboli Velký Špalíček - to je takovej barák v Brně a je tam kino PalaceCinemas. Kromě kin je tam ještě pár obchodů (CA a obchod s converskama za 888 Kč).

15 Luky Luky | Web | 31. srpna 2009 v 20:48 | Reagovat

ÓÓÓ jéé... po tom, co jsme si to teď přečetla, do mě vstoupila sentimentální nálada... Je moc hezké co tu píšeš, ale horší je, že s postupujícími řádky sem si víc a víc začala uvědomovat, že už vlastně nejsem malá, že už nemám takovou představivost jako dřív, že už nemůžu přijít s bábovičkami na píseček a stavět si tam hrad! Už nemůžu vyměňovat samolepky a na chodníku před domem skákat panáka.
Respektive můžu, ale s tou zalaminátovanou kartičkou s mojí fotkou, které si říká občanský průkaz jsem vstoupila do světa dospělých a právně zodpovědných a kdybych teď začala křídou na zem malovat tu postavičku s čísli místo obleku a začala po něm pohopkávat, naše společnost by mě odsoudila. Na ulici by si na mě ukazovali a šeptali by si: "Ta je ale divná! Kolik jí je, že tu takhle tajtrlíkuje?"
Nastavení  naší společnosti je už ale takové a s přibývajícím věkem a od určitého věku se kdysi dítě s představivostí musí chovat podle určitého standartu a z veselého kluka či holky s představivostí se stane nudný a upjatý uředník! (Nic proti uředníkům, toto byl jen příklad!!)

16 Luciáš Luciáš | E-mail | Web | 13. listopadu 2009 v 3:27 | Reagovat

Nostalgie a sentiment se dostavily ruku v ruce a čekají na prahu, až k nim zajdu na cigáro. Jak jen to děláš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama