Jeho lechtivý oči a dětský pastelky uprostřed velký slaný louže

26. července 2009 v 15:46 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
(21:51 .... doplněný úsměv)

Mávám z dalekých končin Jadranu!

Bez ohledů na vás jsem se rozhodla napsat mnoha kilometrový (já vím, Terushko, ale když prostě nejsem dostatečně talentovaná, tak mi to nedá a slova těch nejlepších se mi sama vynořují z paměti) článek, který, což mě až děsí, vám skoro nic nezamlčí...

Takže.. (snaha o vytvoření jakéhosi slibného začátku) - Jak se máte?


Nač být normální, když máme možnost být úplně jednoduše nenormální?

Plánovaný datum odjezdu byl pochopitelně dle tradice nedodržen, ale co je novinkou, o den
jsme propásli i jeho náhradní termín (7.7. 19:07). Pneumatiky našeho medvědího autíčka
jsme roztočili s výrazem Šťastná rodinka a příživník (můj drahý a milovaný). Jachachá!

První zastávka byla v duchu švédských masových kuliček, škudlíků, pomerančového džusíku,
mého pruhovaného křesla, obrázků s hrochama a žirafama, barevnejch příborů a spousty
plyšáků a nábytku z řady Barnslig. Nebo tak nějak. Hádejte kde jsme byli?

Dále naše cesta směřovala jižně dolů a taky do tmavýho objetí hvězdnatý noční tmy, která
svýma prstama objala celou oblohu a ukonejšila nás i našeho pana řidiče do polospánku. Noc
byla pomerančovýho džusu a lentilkovejch objetí milýho.

V zemi rakouské jsme stavěli mnohokrát, kvůli nevyčůranejm bratříkům, nešťastnýmu pláči
nejmenšího, hladu, akutní potřebě fotit nebo pokusím obstarat cosi jako pravidelnou
stravu (k nejzáživnějším patří zřejmě večeře ála Psí konzerva). Spousta kopretinovejch
fotek, modrý nebe, nejzelenější tráva a v Kik! penál s medvídkem Pů, kterej jsem si
nekoupila...

naplněni společným korálkovo-kofolovým štěstím

K večeru nás vítalo Slovinko a zamračené mraky. Dostat se k chorvatskému moři dřív, než
odbije půlnoc, se jevilo značně surreálné a tak místo, abychom spěchali na trajekt a tím
mu zbytečně zvyšovali ego, rozhodli jsme se svou absolutní hodnotu nezávislosti na něm i
na utíkajícím čase demonstrovat náhlým odbočením na jednu z polních cest a následným
zastavením uprostřed louky obklopené bzučícím lesem. Sexy bílá barva našeho přepravního
transportu z něj okamžitě vyvábila desítky a desítky a desítky hmyzu, který vyluzoval
strašlivý bzukot a s radostí nás (mě) děsil skupinovými nálety a následnými tupými nárazy
do předního skla. Po sérii zděšených výkřiků (mých) bylo vyzkoumáno, že jde o neškodné
chrousty ("Neškodné?! Hahá! Takový vrtule!"). Navzdory jim a nebezpečí náhlého příchodu
roztomilých lesních chlupatých MEDVĚDŮ se postavil stan a obydleli jsem ho já s milým.
Tak jsem se nebála.

Veškeré všeobecné obavy se naštěstí nepotvrdily, zato nás překvapila jiná nečekaná sranda
přírody - vytrvalý déšť, který lehkomyslně máčel látkové stěny našeho příbytku. A jak se
rozpršelo, tak pršelo. A pršelo a pršelo.

Zato Chorvatsko nás hned za hraniční závorou, kde jsme zamávali celníkům, přivítalo
otevřenou slunečnou náručí, snad aby nás ujistilo, že tam jsme vážně správně. Mořšká vůně
na sebe nenechala slouho čekat - a moře jakbysmet.
Opiti sluncem jsme (Marťa, já a děti) radostně vyskákali z auta a běželi za mořem. Během
pár minut jsme ale poznali, že jsme byly obelhání - děšť se vrátil. Ale kdo by si dělal
vrásky z teploučkýho deště, když byl u vody? Slunící se turisté uprchli z promočených
lehátek a my jsme blaženě hopsali na pokraji vlnícího se moře, které na nás plivalo
mokrou pěnu (část z nás pod oranžovým deštníkem). Nádhera, nádhera.

kulturní vložka:
F.G.: "Pršelo ze stran. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že prší zespodu." *udiveně
vztahuje ruku do vzduchu*

soutěžní otázka pro kulturně založené jedince: Kdo je F.G.?

Po neurčitém počtu dnů jsme se dopravili na cílovou čáru. Vydrbali loď, vyhnali plíseň a
jiné přítulné živočichy, natřeli loď (o tom by mohli vyprávět mé jediné kraťasy a triko,
které už si nikdy nikam nebudu moct vzít, ba i na brýlých by se ještě daly najít nějaké
modré tečky...), vydrhli madračky a dostali volno. Lošinj se mi líbí. Polovina lidí si
počíná přirozeně bláhově a nosí tenisky. Osamnělí hoši s velkýma bílýma botama a trikem
ověnčeným reflexním nápisem ADIDAS či NIKE se tváří zmateně a nezapadají (Cha!). Pohádka
o nejhlubších přáních, které se dají koupit, se vám tu může splnit (horší už jsou cenové
relace). Ale najdete tu i hlasité ticho, které umí překřičet všechno kolem. Zvlášť v
noci. Pod stromy. Kvetoucí sny a a tajemstvím.

Teď už se několik dní, možná týdnů (čas zůstává i nadále neurčitý, utíká mezi prsty, doslova) s (několika)deními zastávkami houpáme na lodi. Mořskou nemoc jsme přemohli a už nezvracíme. Silba je pro mě jednou provždy zapsaná jako ten ostrov s majákem, rackem a třešňovým zákuskem. xD Na Iloviku byla tma a my jsme bloudili v lese. Zatím jsem se stihla pouze spálit, ukopnout si prst a pohladit kaktus.

Čmárám neviditelný verše do bloku plnýho cestovních piškvorek.
Chcete poslat mušle?

Až na pár zákeřných komárů je to tu slaně fajn.
S jeho úsměvem.

Posílám úsměv na letním větru.
Hlavně tobě, Slaterko, jeden pro korálkovou Téé a tomu, kterej se schovává (chateau).
A všem těm, kteří měli sílu a chuť a dokázali dočíst.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ajinka ajinka | 26. července 2009 v 19:17 | Reagovat

ahoj Kajko, to jsem ráda, že se máš slaně fajn, tak ať ti to vydrží, co nejdýl to půjde :) F.G.= uplně nejvíc nejlepší hrdina Forrest Gump:)
Ach ano, chceme poslat mušle! xD

2 Blackie Blackie | Web | 26. července 2009 v 19:47 | Reagovat

Před časem jsem se od tam taď vrátila. Muehehehehehé, jenom mě napadá, kdo z nás o tom napsal delší článek xD

3 pavel pavel | Web | 26. července 2009 v 21:37 | Reagovat

za deště se koupat není špatný nápad, aspoň nezmokneš :)
měj se tam krásně, pokud tam ještě jsi, ahoj:)

4 Marilla Marilla | Web | 27. července 2009 v 13:52 | Reagovat

TO je dobrý.......musí tam bejt ádherně..

5 Awful Awful | Web | 28. července 2009 v 13:41 | Reagovat

jup.To se máš, že to tam máš tak hezký. Já tam byla dva týdny a když em se vrátila domů, byla jsem ten nejštastnější člověk na světě. xD

6 ©heeky ©heeky | Web | 1. srpna 2009 v 18:57 | Reagovat

Páni, ty se máš, já jsem tento rok u moře nebyla *stydí se*. A koupat se v moři za deště, ááách..

7 slaterka slaterka | Web | 2. srpna 2009 v 23:26 | Reagovat

Bouřkou prosycený pozdrav plný prázdninové svobody ti posílám na Jadran - musím se uchichtávat nezapadajícím ověnčeným Nike chlapcům a přeju ti alespoň jeden den bez pražení slunce, za to slunečnej s milým a rodinou a koupáním a vůbec (i na Slaterku se Slaterka docela rozjela - k dobru mi přiznat, že už jenom vyprávění o moři mě jakožto jedině tuzemsko letos nevštěvující vážně dostalo.).

Nikdy jsem se dlouho neplavila, takže obdivuju vaší schopnost překonat hromadně mořskou nemoc, přichystat loď (zbavit se bílejch skvrn) a vůbec vyplout, protože z vlastních zkušeností vím, že vypravit se je onen krizovej moment. Pobyt si nikým a ničím (hmyz i dvojnožce nevyjímaje) nenechej kazit - i když jak koukám na rozesmátou fotku s milým, tak vám to ani nehrozí - takže zbytečná celá jedna řádka.:)
Nikdy jsem si nemyslela, že středobodem mých prázdnin bude válení se po zahradní židli a chytání paprsků, takže bych tě klidně na lodních poutích doprovodila, mučila bych tě povídáním si o absolutních zbytečnostech a mohli bychom probrat všechny současný i budoucí milý včetně rodičovstva a slaný vody. Těch šatů je škoda, to holt nejspíš patří k prokletí pěknýho oblečení - já a moje rybičkovo-kytkovaná bunda o tom můžem přednášet skupince stejně oděnejch. Stejně ti to v nich určitě sluší nejvíc - tak si je užij!.)
Měj se krásně, prázdninově, svobodně a slunečně, sbírej mušle a oblázky a zas se nám tu opálená a odpočatá ukaž:)A hlavně se nám ve zdraví vrať!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama