Červen 2009

Ahoj, Míro! (Tak čau, děvčata.)

19. června 2009 v 17:31 | Kájulka Marmeládovitá |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Další z nekonečné řady mých nepřítomností byla zaviněna odcestováním do chatové osady Racek, kde jsem podváděla mojí milovanou, úžasnou kytaru s L.-inou kejtou, kde jsem nepodváděla Mého se všemi, které jsem vroucně objímala a měnila si s nimi pusy (na tvář, samozřejmě, a nejvíc jich dostala K.) a kde na záchodech byly průhledná okna.
Bylo to famózní a úchvatné.
Sláva všem.

Pojedu vlakem?

14. června 2009 v 0:45 | zase jednou Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
I přes nedostatek bytových prostor, kde by se mohla schovat a za sebou zavřít zvukotěsné dveře, se Kája oddává šíleným tancům okolo barevných reproduktorů a za téměř neslyšitelného šepotu vlajících šatů, které na sebe v euforickém záchvatu navlíkla, truchlí pro Rudovlasého a Ji.

A ačkoliv tento nabytý (a v posledních dnech trvale a opakovaně oblíbený) program ani v nejmenším neopomíná, podařilo se jí objevit mikroskopickou skulinku v časoprostoru, ve které se usadila a s úsměvem se zmocnila klávesnice. Navzdory nedávnému zjistění, že její zvuk je mnohem příjemnější a zvučnější (a melodičtější, jasnější, krásnější, líbeznější, lahodnější) při pouhém dotyku nebo přejetí po ní bříšky prstů (rozpraskaných od strun kytary).

Stýskalo se vám?

Mě se stýská.
Ve středu jsem s L. nostalgicky hráli první bláznivou písničku, kterou nás naučil. Brečela jsem.
I smíchy.