Květen 2009

Kus reklamy na mou existenci

31. května 2009 v 1:26 | Kájule |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
A pak přišel táta a na podivné od-mého-jakživa existující malé krabičce na zdi, kterou jsem s podezíravým pohledem a nepochopením zamračeně pozorovala už ve věku vyjádřitelném jednou číslicí, stiskl tlačítko založené na principu on-off a topení začalo fungovat (mé šedé buňky se pravděpodobně v průběhu školního roku specializovaly na nechápání všeho včetně i natolik banálních úkonů). Tralá!
Navzdory tomu, že jsem proti předtím-všechno-naplňujícímu krutého mrazu, přítomnému zejména v prostorech vyplňovaných mou osobou, více méně neměla mnoho (jen jsem se ráno probudila vedle omrzlé a zcela rozlazené kytary), protože pod dekou je taky fajn, jsem tuto příjemnou a hřejivou změnu přijala s radostí a postupně se dostavujcími záchvaty euforie. To zase ti Beatles, Martin a ta kupa pruhovanejch ponožek. xD

"Každé malé ímou má svůj ímou blog."

24. května 2009 v 22:17 | Kája |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
... řekl Tomáš.
Teď mě může obvinit ze zneužití jeho jména, které jsem zveřejnila bez jeho písemného svolení. No, nebylo by to poprvý.
Beztak to je jen kvůli tomu, aby mě později nemohl nazvat drzým plagiátorem (či jak). Olalá.

Nedopsaný dopis bez známky

20. května 2009 v 23:37 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
... nikdy jsi nebyla a naše seznámení
proběhlo, má milá, v tom kině, který není ...

Rozjařeně se nechávám unášet maniakálním proudem neviditelných spirál vylézajících z mých barevných reproduktorů (s dovolením odcizených z bývalého internet-baru) a pevně obepínají mé divoce poskakující barevné pyžamo (na mně), které si dovoluje s nimi žít v symbióze, přestože dobře ví, že se jich nezbaví několik příštích týdnů, což pravděpodobně vyvolá nenávistou vlnu u všech osob pohybujících se v okruhu několika desítek metrů (Kájka umí hodně hlasitě zpívat!). Už se na to těším. Muhaha. xD

Já jsem fotograf. A budu i za cenu dvou pytlíků gumovejch medvídků!

14. května 2009 v 23:49 | tajemná |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Nevíte někdo, jestli byl někdy vymyšlen termín rozmnožená osobnost, který ale neměl nic společného s předáváním genetické informace do dalších generací, jak by se někdo mohl mylně domnívat? Pevně doufám, že ano. Jinak bych si totiž nemohla nalepit na čelo žádný popisek, leda tak prázdný kus papíru, což by bylo pro mé okolí pravděpodobně do značné míry matoucí.

Ale jestli ne, nevadí. Vymyslela jsem ho já. Právě teď. Tadá! Tak.
Mohla bych se sice skrýt pod zástěrku schizofrenie, jíž jsem bezpochyby již dlouho okupována, ale přece jen - moje osobnost není ani rozdvojená, dokonce ani roztrojená! Jsem jako makromolekula, která se zkládá z mnoha molekul, jejichž počet přesně neznáme.
Avšak nejsem si jistá, jestli by makromolekulární osobnost plně vyjádřila to, co si myslím. Takže se upneme ke slůvku mnoho a co nám výjde? - rozmnožená osobnost. Vždyť to říkám. To jsem já.


Ke slunci nás nesou motýli

9. května 2009 v 1:32 | zpívající si Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Mojí hlavou se skrz uši prolétl silný vichr v podobě dnešního odpoledne-večera, který zpřetrhal všechny ospalé, znuděné, smutné, nervní i zoufalé pavoučí sítě a zanechal tam jen svěží vůni plnou dokonalé bláznivých myšlenek. Wuhuahaháá!!

Andrejce pro škodolibou radost

7. května 2009 v 20:42 | Kája xD
Ty milá chytrá Andreo.
Tvůj velice duchaplný a hlubokomyslný komentář mě opravdu dojal. Ach, miluju ironii.
Je pro mne sice moc příjemné, že jsi mi prozradila své jméno, ale dáváš tím dost najevo svou ubohost, protože teď na tebe vlastně nemůžu. Tomu se říká ne-fair-play. Nebo tomu tak říkám já. Ale ty si z toho asi nic neděláš, jelikož tě očividně prostě jen baví někoho otravovat svými nezajímavými názory. Udivuje mě tvoje naivita! Vážně si myslíš, že mě tvůj posudek zajímá? Vážně? Je pravda, že kdyby jsi měla nějaké výhrady k mému psaní, možná by mne to zamrzelo, ale nic většího bych z toho nedělala. Ale takhle?
Musí tě něco hodně štvát, když máš tendence si to takhle trapně vybíjet na ostatních.
Jsem zvědavá, jestli se tvým komentářům ještě někdy zasměju. K.

Čuniny

6. května 2009 v 9:06 | strašlivá blesko Kája |  Hovory! :-)

já: "Zdálo se mi, že proti mě P. udělal protestní akci kvůli tomu, že objímám všechny kluky."
K.: "Hm..."
já: "A pak mě chtěli ukamenovat."
K.: "To mi připomíná, že si chci jít koupit loupák..."

Protože nejhezčí je probuzení u něj

3. května 2009 v 23:28 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Možná jsem měla sen.
Úzkou škvírkou mezi ranně zamotanými řasami jsem viděla jeho zářivý stín, který se s tichým úsměvem kradl do mého pokoje. Promnula jsem si oči a sledovala, jak si sedá ke mně na postel. Zářily mu oči, když mě hladil po vlasech. Jako už tolikrát. V noci. Objímal mě pohledem plným šeptavých slov, která poletovala ve vzduchu jako barevní motýli.
V duchu jsem prosila podvědomí, aby mne o něm ještě chvíli nechalo snít, než se ztratí jako modrostříbrná mlhavá záře nad večerním obzorem.

Najednou promluvil a já ucítila jeho lechtavé vlasy na své tváři. Moje prsty stále svíraly z něj sálající teplo. Podívala jsem se mu do tváře. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem vzhůru a on je skutečnej.