Duben 2009

Tři - dva - jedna - patnáct!

29. dubna 2009 v 23:26 | Kajunka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Mé čerstvě patnáctileté já nečekalo, že se dneškem ocitne na životní křižovatce, jako tomu bývá u jiných, ani že nyní bude v brzké budouctnosti využívat nově nabyté možností zákoného činění, ani že se cokoliv změní, jen tiše doufalo, že nikoho nenapadne nazývat ho dámou nebo slečnou a obdarovat ho něčím zcela nepoužitelným, naštěstí se však bábinka rozhodla, že je konec všem mikinám s lebkama či "rozkošným kožíškem", krajkovým podprsenkám velikosti G i růžovo-maskáčovým tílkům, tudíž i všem jeho ztrápeným obličejům a šlechetně mu darovala sponzorský dar na sukni z etnického obchodu. Jachachá!

Já na tobě vidím, že mi chceš dát napít Kofoly!

26. dubna 2009 v 0:09 | Gayka Kajkuškovitá |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
aneb Cestování autobusem a to hlavní okolo.

Už je to tak.
Ta Kája, co se vám nikdy nevěnuje (ale na mnoho z vás často myslí) je tady! Johoo! xD Ruce jí voní mýdlem s medvídkem Pú a ona prsty s bílými tečkami na nehtech vesele klofe do klávesnice.
Jó, jó, jó, hurááá!


Zpívám o bublifuku a korálcích ve vlasech

18. dubna 2009 v 23:51 | usmívající se K. |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Moje psychika je již delší dobu silně ovlivněna hudebním pozadím, jenž tvoří několik dní v kuse neodolatelný Jason Mraz se svými optimistickými písněmi, což je vidět i na tom, že jsem se po několika týdnech odkládání prostě ve čtvrtek večer rozhoupala a pokreslila si modré tričko jedním z Jasonem navrhnutých motivů, tudíž by mohl být příčinou všech mých neobvyklých úsměvů. Nebo by za to mohli gumoví medvídci. Nebo balónky. Nebo cokoliv jiného. Ale spíš to bude cokoliv v kombinaci s Martinem.


Jak vám Kája nic nepověděla

16. dubna 2009 v 22:46 | K. |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
aneb Literární počin ze sbírky Opožděné texty.


Byly velikonoce.
Víte?
Tak to by mohlo stačit.
Já jen, aby jste byli dostatečně informovaní.


Tu chvíli už síly opustily!

8. dubna 2009 v 23:58 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Cítím to naprosto jasně, zřetelně a vím, že je nutný si to vychutnat.
Je nutný si vychutnat svobodu, ne?

Připadám si, jako bych na malý dřevěný vor, smotaný z malých klacíků a kousku provázku, natěstnala svoje malicherný problémy a poslala je na relaxační projížďku po imaginární říčce, plný barevnejch vodních šneků.

Teď , právě teď, se může bez obav vrátit moje pravé já, které bylo téměř celý týden často věžněno za kovovými dveřmi se sedmi zámky a poplašným zařízením jeho trapnou napodobeninou, která svou špatnou náladu permanentně šířila do svého tolik milovaného okolí, každou noc tiše běsnila a naříkala nad svojí neschopností a jejíž nejčastější činností byla nečinnost.

A teď?! Je to tady! To? Jsem tu já! Jásejte!