O Praze, málem omdlení a o nejúžasnějších botách na světě

31. března 2009 v 23:01 | Kája *in love* |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Byl jednou jeden včerejšek...

Zcela nečekaně jsem byla probuzena velice brzo ráno a byla donucena zapojit se do všudypřítomného spěchu ("Za patnáct minut odjezd!"), bleskurychle sníst snídani, umýt zubní okovy a vydat se na fičivou (jako vítr, chápejte) jízdu směr naše velké staronové hlavní město Praha.

Nevím, co to způsobilo, jestli jaro, skvělé vyhlídky (wuhuáá, už se k tomu blížíme!!) nebo nějaká záhadná pondělní pražská atmosféra, ale prostě tam bylo hezky, z výloh krámů se na nás smálo tolik zajímavých věcí, všechno bylo takové čersté, veselé... Když o tom tak přemýšlím, tohle asi bylo Jaro ve městě. Nebo tak nějak.
Taky jsem poznala spoustu nových obchodů a klubů (zvenčí). Viděli jste klub Prdel? Na dveřích měli napsáno Do PRDELe zahněte vlevo. xD


První zastávka našeho výletu byla poněkud rozpačitá. Na dětském plicním, kterému velí už mnoho let stejný, zábavný, hodný a hodně starý pak doktor, který nás hned na začátku seznámil s dravou želvou a akvarijními rybičkami, si mě sestry po chvíli odvedli, čehož jsem se od začátku děsila, na testy spojené s krví. A krev znamená vždycky jehlu.

V první části mého testování mi dělali něco, co se jmenuje zátěžový test. Jeho princip spočívá v tom, že vám seberou kus krve, naženou vás na rotoped, kde musíte makat jako o život, aby se stimulovala jakási zátěž, a pak vám seberou další krev, tu zatíženou. Jenže, ta krev se bere z prstu tak, že vám propíchnou vršek prstu jehlou a vaší krev z něj vyždímají do uzounké trubičky. Ale, když se sestřička snažila do mého od kytary ztuhlého prstu zapíchnout jehlu, před kterou jsem strachy zavírala oči, musela trochu přitlačit, což mělo za následek to, že místo, aby se na něm objevila jen malilinkatá kapička krve, tak z něj krev vytryskla.
Udělala "jé!", moje krev skapala na její bílý stolek a já měla pocit, že mi byl prst právě amputován.

A pak, když už jsem si naivně myslela, že je po všem, že mě už nechají, tak jiná sestra řekla strašlivou větu: "Já si teda už Karolínu vezmu k sobě, jo?"
Křídově bílá po předešlých testech jsem se doplazila do jiné místnosti a usedla na židli hrůzy stojící vedle stolku, na kterém bylo nespočet zkumavek, které tu čekaly na svoje oběti, kde jsem zezelenala. S hrůzou jsem pozorovala, jak sestra vybírá tři zkumavky ("Jen tři, díky bohu"), bezstarostně na ně nalepuje moje jméno a vytahuje z obalu novou jehlu. Novou, ostrou, zákeřnou jehlu.
Byla jsem dle jejích slov úplně zelená, a tak dokonce byla o něco šikovnější než obvykle, což jsem hodně, ale opravdu hodně ocenila, protože už při pouhém průniku té hnusné jehly mou kůží se mi zvedl žaludek.
Když to ďábelské dílo dokončila, poodešla, aby zvedla vyzvánějící telefon. Pak se na mě o točila, vyvalila oči a přiskočila ke mě se slovy "Budeš omdlívat?!". Snažila jsem se udržet rovnováhu a přitom nasadit úsměv, abych mohla něco duchaplného pronýst, ale místo toho jsem jen zaskuhrala "Nee...", které si díky bohu vyložila po svém a během mžiku mě svalila na postel, což byla moje záchrana. Bezeslova jsem tak ležela a se zavřenýma očila jsem poslouchala přicházející a odcházející sestry či doktory, kteří se všichni ptali "Ona se kácela?!".
To byla nádhera.

Cestou k další zastávce jsem chtěla Kofolu, ale před nemocnicí měli ve stánku jenom Poděpradku, která v kombinaci bonbonku "za statečnost" chutnala jako zkažený želé Jojo.

Naše další kroky směřovaly k jedné V., se kterou jsme se (táta) dloouho domlouvali a která potom volala do Lošinj-ské maríny, kde sedí naše/nenaše loď Ulítlá Brambůrka, nějakému člověku, který měl naši/nenaši loď podrobit mnoha opravám. V. taky vlastní moc moc krásného oranžového malinkého upípaného papouška, kterého si někdy musím taky pořídit.

Potom jsme se šli podívat na foťáčky, kde táta hledal dvůj budoucí Cannon, o kterém dlouho sní a básní, a já svůj budoucí Olympus Mju s vyměňovatelnejma barevnejma nálepkama, kde jsme ani jeden bohužel neuspěli, a pak (už se nemůžu dočkat, až vám to řeknu!) jsme cestou zpátky úplnou náhodou hledali tu správnou ulici, s tím správným obchodem, s tím správným logem na dveřích, uvnitř s těma nejsprávnějšíma botama...
A pak jsme byli uvnitř! V jednom z nejmenších celoročně otevřených krámků bylo natěsnáno tolik těch úžasnej bot, tolik mejch lásek, tolik bot All Star Converse...

Stála jsem před nima jako uhranutá a všemožně jsem se snažila dusit svoje nadšení, které mělo tendence ze mě vytrisknout v podobě nespočtu jásavých výkřiků, indiánských tanců, vítězných popěvků a podobných šíleností. Bylo jich tam tolik!
A pak se stalo, že můj úžasný řidič a tatínek zaplatil a já je držela, měla je, byly moje, jsou moje a budou navždycky! Jsou tak boží! Nádherný! Veselý! Infantilní! Jéééééééé!!




Cestou k našemu modrému autíčku jsem šťasně vpochodovala i do zvrhlého McDonald's, kde jsme za moje peníze něco málo pojedli, ale ještě šťastněji do This&That, jednoho z (mnoha) nejúžasnějších obchodů pod sluncem a nad jehož božím zbožím slintám pravidelně v měsíčních intervalech za příčiny časopisu Marianne Bydlení.

To jsem vám věnovala dlouhej článek, co?
Jaká je Kája?
No dobře, zase takový sebevědomí nemám... xD
Omlouvám se za tu podrobnou nemocniční část... xD

Mějte se krásně!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 31. března 2009 v 23:05 | Reagovat

ahoj :)

2 pavel pavel | Web | 31. března 2009 v 23:15 | Reagovat

tak si je hlavně neokopej :D

3 T.h.e.r.i.s.a_^^ T.h.e.r.i.s.a_^^ | Web | 1. dubna 2009 v 14:29 | Reagovat

Ty sou krásný ♥

JIak je mi blbě jenom o si předtavim tu jehlu atp. x/

4 carolka carolka | Web | 1. dubna 2009 v 18:28 | Reagovat

tak to je dobrej název pro klub. Moc pěkný boty....

Taky miluju takový ty pohledy sestřiček,který přímo křičí jakože ona je asi uplně blbá, když to nevydrží.

Ale jinak z toho nijak panickou hrůzu nemám.

5 Terushka:) Terushka:) | Web | 1. dubna 2009 v 18:43 | Reagovat

bože ty jsou nádherný!!

Uvažuju že si taky pořídím nějaký pěkný conversky, mám jedny už dva roky, jsou svítivě zelený a už celkem neoriginální... Fakt jsi mě úplně naladila :)

6 Kája Kája | Web | 1. dubna 2009 v 19:33 | Reagovat

No fuj...braní krve. =(

Ale když jsem to četla...to tvoje: "Nee...",tak jsem byla dost vytlemená. =D

Pěkně hezky prdlý botky. =D

7 Marilla Marilla | Web | 1. dubna 2009 v 20:06 | Reagovat

Plně souhlasim...conversky...alias socka boty.jeiná obuv, kterou nosy!!!.....a ty tvoje sou krutý..=D

8 pavel pavel | Web | 1. dubna 2009 v 21:25 | Reagovat

ahoj, nic moc, snad zítra to bude lepší... celý den bych spal, ale nemohl, moc práce :)

9 Marilla Marilla | Web | 2. dubna 2009 v 8:02 | Reagovat

ne, mluvim o converskách........=D=....já vim že nejsou nejlevnější...ae tag.=D

10 Terushka:) Terushka:) | Web | 2. dubna 2009 v 14:42 | Reagovat

Jé, budu moc ráda když si mě přidáš jasně že mi to nevadí :)

A pokud by to tobě nevadilo mohla bych si tě přidat? :D

11 pavel pavel | Web | 2. dubna 2009 v 22:38 | Reagovat

ahoj, v lese se aspoň ti psi raději než ve městě vydováděj... a vlastně ta holka s tím klukem asi taky :D

12 slaterka slaterka | Web | 3. dubna 2009 v 22:02 | Reagovat

Luxusní. Nádherný. Kdybys je třeba teď náhodou nechtěla, já je adoptuju. .)

13 ©heeky ©heeky | Web | 3. dubna 2009 v 22:26 | Reagovat

Do toho klubu bych chtěla :D boží název.

Můžu tě virtuálně přetáhnout nejbližžším předmětem co najdu? Myslím za ty boty :D Já je chci, já je chci, já je CHCI!

Dobře, to už trošku přeháním. Ale ber to jako pochvalu, že jsou krásný :D:D

14 pavel pavel | Web | 3. dubna 2009 v 22:57 | Reagovat

A to jsem ti ještě dneska vyfotil ty šátky... zítra dám fotku na blog :) ale nemyslel jsem to jako škodolibost :)

15 pavel pavel | Web | 3. dubna 2009 v 23:18 | Reagovat

ale myslel jsem na tebe, když jsem ten obchůdek míjel... :)

vzpomeneš si během dne někdy na mne ? :DDD

16 pavel pavel | Web | 3. dubna 2009 v 23:34 | Reagovat

jen v souvislosti se šátkem ? .... teda .... :)

17 ©heeky ©heeky | Web | 3. dubna 2009 v 23:56 | Reagovat

No jo, já jsem si je taky chtěla koupit, ale místo nich mám akorát tak nike, protože v Brně conversky skoro neprodávají a přes internet se mi kupovat nechcou. Ale poslední dobou je má hodně lidí, u nás ve třídě si je taky pár lidí koupilo..(nebo spíš ve škole). Musím si na ně našetřit sama a jet do Prahy si je koupit :D:D

18 carolka carolka | Web | 4. dubna 2009 v 21:08 | Reagovat

Miluju conversky ale ze zkušeností mích kamarádek s converskami, si je ráč ani nepokouším kupovat....(aby se mi nerozpadli v ruce při zkoušení) xD

19 Pavel Pavel | Web | 4. dubna 2009 v 23:20 | Reagovat

šátky jsou tam :) jak bylo ?

20 carolka carolka | Web | 5. dubna 2009 v 20:52 | Reagovat

Nevím co s nima ta kamarádka dělala, ale čínské náhražky to určitě nebyly. Protože jsem je s ní kupovala...xD

21 pavel pavel | Web | 5. dubna 2009 v 21:30 | Reagovat

až dospěješ tak ti je koupím :D

22 fREE© fREE© | Web | 6. dubna 2009 v 17:30 | Reagovat

úúúíííííáááááá... jak já ti závidím... ale tak moc... ne! ještě vííííc! sakrááá... já chci taky... :'( (teď jako regulérně řvu...)

PS: můžeš, budu ráda:) ale s jednou podmínkou, že si tam můžu hodit i já tebe;)

23 Téé Téé | Web | 6. dubna 2009 v 19:34 | Reagovat

Cho chó,to víš,že můžeš!

Covers botky máš krásné,vskutku.Mě by bílé moc dlouho nevydržely:D

24 Cínka Cínka | Web | 6. dubna 2009 v 21:44 | Reagovat

Taky mám "ty pravý, all starsový". Nesundám je z nohou, mají takový zvláštní osobní kouzlo:) Ty tvoje mají krásné barvy. Spousty barev, vzorů, ztřeštěností. Tak to má být! :)

25 pavel pavel | Web | 7. dubna 2009 v 21:20 | Reagovat

ahoj :)

26 pavel pavel | Web | 7. dubna 2009 v 22:56 | Reagovat

to víš že mi chybíš :) zítra jedu do Prahy a vrátím se až v pondělí večer, tak ti budu, doufám, chybět zase já :D

jó to učení...... :)

27 pavel pavel | Web | 7. dubna 2009 v 23:24 | Reagovat

mám tam druhý byt... kupuji kameny, navštívím známé, projdu se Prahou, většinou mám dost nabitý den :D

a s tím šátkem nesmutni, táta by ti ho mohl koupit za vysvědčení.. co jsi měla ?

28 Luss Luss | Web | 24. dubna 2009 v 16:18 | Reagovat

Ten krámek znám...Jednou jsem stála přilepená u jeho výlohy asi deset minut a bez mrknutí jsem shlížela na ty botičky. Dovnitř jsem se neodvážila, už z důvodu, že jsem byla s rodinou a pro ně i těch 10 minut byla dlouhá doba...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama