Březen 2009

O Praze, málem omdlení a o nejúžasnějších botách na světě

31. března 2009 v 23:01 | Kája *in love* |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Byl jednou jeden včerejšek...

Zcela nečekaně jsem byla probuzena velice brzo ráno a byla donucena zapojit se do všudypřítomného spěchu ("Za patnáct minut odjezd!"), bleskurychle sníst snídani, umýt zubní okovy a vydat se na fičivou (jako vítr, chápejte) jízdu směr naše velké staronové hlavní město Praha.

Nevím, co to způsobilo, jestli jaro, skvělé vyhlídky (wuhuáá, už se k tomu blížíme!!) nebo nějaká záhadná pondělní pražská atmosféra, ale prostě tam bylo hezky, z výloh krámů se na nás smálo tolik zajímavých věcí, všechno bylo takové čersté, veselé... Když o tom tak přemýšlím, tohle asi bylo Jaro ve městě. Nebo tak nějak.
Taky jsem poznala spoustu nových obchodů a klubů (zvenčí). Viděli jste klub Prdel? Na dveřích měli napsáno Do PRDELe zahněte vlevo. xD

Foto-dokumentace mých nových skvělých strun

31. března 2009 v 23:00 | jedna amatérská kytaristka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
... vypadají tak hezky, že se o ně musím podělit...
Akorát jsem ještě pořád nenašla kleště na dráty, abych ty přečuhující struny ustřihla.
Vidíte?

Nevěra

29. března 2009 v 22:44 | Kájka vonící třešňovým kondicionérem |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
A je to tady. A tentokrát doopravdy.
Dřív jste nemohli nic tušit, protože to ještě nebyla pravda.
Její noční příchody vám tenkrát neměly být podezdřelé, i když možná byly.
Ale dnes už to je pravda.
Seznámila se s ním, když byla opilá, jak psala v minulém článku a uprostřed noci se mu poddala.
Začal kolem ní pomalu a nenápadně spřádal sítě a ona si myslela, že je může kdykoli zpřetrhat.
Jenže pak zjistila, že už je v jeho moci...

Koncert v černé kočkovité šelmě

29. března 2009 v 0:26 | Kájulka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Úplně na začátku jsem s úsměvem prchala společně s jednou Álou, která mi dělala klíčníka, potemnělou školou ze zkoušky našeho sboru. Musím říct, že taková tmavá škola nepůsobí dobře, zvlášť když se na konci chodby pohybuje L. a sedí I., o kterých nevíte. Po tom, co mě vyděsily, jsme se s L. daly rychle do běhu, aby jsme stihly červené auto, které nás mělo dovízt tam, kde jsem se během několika minut opila nadšením, láskou a jahodovým džusem s vodou.
Jemně perlivou.

Krátký dodatek o Karuščině tvořivosti

26. března 2009 v 21:01 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Pokud o chemii velice pomalu opakujeme jednoduše logické základní uhlovodíky a jejich deriváty, nudím se, a proto maluju, většinou. Moje duhové podvědomí se vesele projevuje a posledních pár dní je silně ovlivněno plánovaným výletem na zítřejší koncert, kde bude hrát můj Martin s Davidem, Radkem a Zdeňkem (dohromady Pí Půl) a Tomík s kapelou (Ticho), na který se strašně strašně, strašně těším i pro to, že je to historicky první koncert tohohle typu, na který jsem byla vypuštěna.

Letadlem k ortopedovi

26. března 2009 v 19:17 | Kája kostitřasová |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
aneb Náznak řešení mých problémových kolen

Něco se mi nezdá... Přicházejí Vánoce?!

24. března 2009 v 19:49 | Kájka obalená sněhem |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)

Na dnešní den měla ve scénáři ospalost návštěvu u mě, cestou ale potkala podvědomí mnoha mých spolužáků, zakecala se a ke mně poslala jen její mladší sestřičku. Byla jsem tím překvapena a podivena, protože potom, co jsem včera/dneska přibližně do dvou hodin nočního času hrála na kytaru při matném světle takové té uklidňující dětské lampičky, jsme si s ospalostí domluvily schůzka napevno.

Seznamte se, přichází.

22. března 2009 v 23:45 | K.
žijeme v symbióze

Přátelé, je to tady!

21. března 2009 v 23:30 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Začalo to v první třídě (prvouka), pokračoval přes pátou třídu (přírodověda), až do velice blízké minulosti (občanská výchova). Nikdy jsem nebyla schopná dát dohromady, kdy začínají jaká roční období, všechno se mi pletlo dohromady...

Ale dnes...!
Vím, že má svátek Radek! (Všechno nejlepší, Radku..)
Vím, že je dneska je oficiálně Mezinárodní den zdravého spánku! (Mé chování odpovídá.)
A vím, že dnešním dnem začalo jaro!!

Aby jste věděli, jak jsme úžasní xD

21. března 2009 v 11:08 | Kájulka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Huráá! Už je víkend! Víkend! Jsem osvobozená! :o))(na malou, malinkou sladkou chviličku...)

Nevím, čím to je, ale poslední dobou jsou pátky tak nějak fajn.
Nechápu, jakto, že mi ho nezkazila špatně napsaná desetiminutovka z dějin literatury ani bolavý kolena ani nic jinýho.
Do školy už můžu v pátek chodit bez výčitek svědomí, jelikož a protože jsem už oficiálně odhlášená z ranní (od 7:00!) přípravy na přijímací zkoušky, které nepíšeme, což pokládám za super skvělou věc a ještě lepší je, že máme první dvě hodiny výtvarku - a kreslit se dá většinou i v polospánku.
Navzory L. utrápeným obličejům (mnohdy má pravdu, většina věcí co děláme se mi taky zdá dost podivnejch) jsem se snažila udělat z abstrakce prosince vyždímat, co se dalo a trochu si to užít, což se pochopitelně nedalo dělat se sebezapřením, takže se nakonec z tmavě studeného měsíce vyklubal vesele barevný prosinec, což jsem hravě odůvodnila tím, že ty barvy vyjadřujou vánoční pohodu. Což jsem nakonec uznala i já.
A nesmím opominout dobrou krátkou básničku, kterou jsem k prosinci z fleku vymyslela a díky které ze mě byla velká chytrá paní výtvarnice (učitelka) úplně unešená a prominula mi i to, že mě musela asi 30x napomínat abych nehlučela. :o))
Odpoledne jsem byla zase (hurá hurá hurá!) s Martinem *15*, přijela babi s dědou, přivezli superkalorickou bombu v podobě bílé studentské pečeti, kterou jsem pak večer pomalu ujídala, až jí zbyla jenom půlka, a spoustu dalšího jídla, pak odjeli, ale s mojí milovanou polovinou jsem byla ještě dlouho potom...

A dneska ráno jsem viděla duhu...
Nevím, kde se vzala, ale byla tu, dívala se mi do okna a smála se na mě...

O sněhu, kolem sněhu i nekolem sněhu

19. března 2009 v 8:29 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Příroda si tenhle rok vymyslela novinku - Aprílové počasí v březnu.
Už po druhé jsem se nechala obalamutit sluníčkem i teplem, tentokrát v doprovodu lechce se nesoucích sněženek a ona mi opět tvrdě přiškrtila tepnu mých iluzí.

Nejlepší pátek třináctého v Kájčině životě

15. března 2009 v 21:37 | balónková K. |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Za celé dopoledne jsem si nenechala zkazit dobrou náladu ani ztrápenými obličeji spolužáků (když jim náhle došlo, co je za den), ani naštvanými obličeji učitelů, ani mým plánovaným odchodem z plesu v jedenáct, ani rozladěným panem I., který nám vyčítal, že se vůbec nesnažíme, ačkoliv máme ve středu soutěž, protože jsem nedbaje na datum, narozdíl od mých drahých spolužáků, věřila, že tehle den bude jeden z těch fajn, protože se mi ráno nepovedlo vůbec nic zapomenout, což bylo mimořádně dobré znamení.

Příchod na místo konání hodinu před zkouškou našeho "divoko-západového" orchestru mě sice chvíli naprosto zbytečně znervózňoval, ale pak jsem se uklidnila, M. přesvědčila o tom, že jsem se uklidnila, všechny jsem pozdravila a nakonec jsem slyšela zkoušky několika kapel.Tonka17
A potom přišli všichni ostatní, měli jsme zkoušku, oblíkli jsme se (úžasně!) a ples mohl začít.

Výlet - nevýlet

12. března 2009 v 22:48 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Tak jsme tam byli.
V Praze.
Tam, co maj Converse Shop.
Tam jsme ale nebyli.
Nevadí.
Jak se máte vy?

Plavala vosa v kofole...

11. března 2009 v 22:36 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Navzdory mým naivním představám o sluníčku, sukních (nepočítám fakt, že jsem kolikrát šla sněhem v sukni do školy), barevnejch podkolenkách, teplu, svěžě zelenejch loukách, mý oranžový kšiltovce či do vlasů zasunutejch jarních kytiček se příroda projevila jako osoba dvou tváří, odtáhla od nás tu usměvavou polovinu a místo ní nám ukázala tu škodolibou a chladnou.

Vážně jsem už jaro chtěla. Já hloupá.

Venku je zima, fouká a chvíli co chvíli se na vás vrhají oblaka malých ledových jehliček.
Náhlým, zákeřným a nečekaným klimatickým změnám však nemůžu připisovat dnešní bolest hlavy, už dva týdny se stupňující mučivé skřípění v kloubech, dvou-násobné zvětšení Emila v posledním měsíci, výpadky paměti při hodinách, ani můj silně narušený a narušovaný psychický stav. Bohužel.
To bych byla vyplesklá, kdybych měla na všechno takovouhle výmluvu..pizik

Zítra nás naše milá paní učitelka Ráďa ve společnosti jiných paní učitelek veze do Prahy (jachá, tělák s houbou prohnilou zase nebude!!). Několik věcí mě na tom ale silně děsí. A to mi ani nějak moc nevadí, že nám v muzeu rozdaj pracovní listy a budeme je vyplňovat. Dost dramatický je sraz v 7:20 u školy, protože pokud mě nikdo neodveze, tak budu muset jet jediným možným autobusem - v 6:21, ale daleko dramatičtější je to, že stále myslím na to, co si s sebou vezmu a už vidím, jak si zapomenu něco životně důležitého (jídlo, foťák). Což ovšem nijak nemění rychost příprav. Ostatně je vidět, že ještě s klidem píšu a hraju na kytaru (což vidět není).

Karlsson's clocks

8. března 2009 v 11:26 | slintající Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Už jste o nich někdy slyšeli?
Už jste je někdy viděli?
Už jste se do nich zamilovali?
Už jste si je koupili?
Už jste je pověsili na zeď?
Už jste se s nimi pochlubili všem návštěvám?
Už jste se jimi dostatečně pokochali?
Takže už mi je můžete dát?

Vzdušný zámky

7. března 2009 v 22:13 | Kajuška |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Dnešní noc byla vskutku plodná.
Nejspíš to bude tím, že jsem usnula ještě před devátou a před devátou jsem se také probudila.

Pavoučci a jiná zvířena

6. března 2009 v 0:17 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Čeho se bojíte ve sprše?
pavouků, kteří vylezou z odpadu.
Normálně se pavouků nebojím, nevadí mi, nemám z nich hysterický záchvaty... prostě jsme kamarádi. Kdyby to byli nějací malí pavoučkové... Ale tyhle chlupatý potvory!
Možná by mi to ani ve vašem případě nepřišlo... Ale kombinace cca tří dioptrií a rozpuštěnejch vlasů je vražedná! Zkuste si to představit. Stojíte vedle vany. Pustíte sprchu. Najednou vidíte nějakou rychle se pohybující černou šmouhu. Tak se skloníte, aby jste na ní zaostřili. Ale to se vám povede až ve chvíli, kdy se vaše visící vlasy dotknou dna vany, načež se zděšením zjistíte, že přibližně dva centimetry od vašich vlasů se nachází takováhle příšera.

Co uděláte?


Všechno je někdy správně!

3. března 2009 v 22:54 | Kája |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Na co myslela Kája, když šla v pondělí ráno do školy?
Chjo, pořád nemám klobouk...
Na co myslela Kája člověk, když šla v pondělí ze školy?
Huráá, už ho mám!

Na dobrou noc

2. března 2009 v 22:37 | Kajulka |  Hovory! :-)

Povím vám o jednom molovi...

1. března 2009 v 22:17 | K. |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Byl jednou jeden mol. A byl to chudák.
Protože mi lítal v pokoji.
Kdyuž nikdy neuvidíte článek, kterej jsem napsala a posléze smazala je své smutné a mokré náladě, aspoň můžete soucítit s ním, s molem...
Protože jsem mu, chudáčkovi, pravděpodobně, způsobila nějaký trvalý poškození mozku...
Pořád kolem mě kroužil, dráždil mě a plácal mě do obličeje svejma hebkejma křidýlkama. Z čehož mě mrazilo, tak jsem ho trochu poplácala.
Nechtěla jsem! Jen jsem po něm mávla, ale on zrovna nějak blbě zahnul...
A pak jsem několik minut zděšeně pozorovala, jak zmateně lítá z jednoho místa na druhý. Vím, že jsem ho jeho trápení měla zbavit, měla jsem, ale když už jsem se odhodlala, tak jsem zjistila, že... je pryč.
Nevím kde je.
Chudáček.
Hryže mě svědomí... Trochu...