Inovace!

4. února 2009 v 21:07 | Zubatka Železnatka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Auauau..
Moje rovnátka teď vypadají nově, divně a červeně.


Mysleli jste si, že se spokojím s tímhle a nebudu vám dopodrobna popisovat všechny hrůzy a bolesti dnešního dopoledne ztrávenýho na ortodoncii?? Tak to se pletete!

Ale nebudu zase tak zlá, aby tenhle text některé z vás neděsil (Leničku, například), anebo vám nepřipomínal vaše vlastní nepříjemný žážitky (vám, kteří nosíte rovnátka).
Nebojte. Lenko, klidně můžeš číst dál.

Naprosto zbytečně jsem měla depresi z toho, že příjdu pozdě. Stála jsem na Šalďáku, úzkostivě sledovala hodiny na mobilu, které mě škodolibě upozorňovaly na to, že tam mám být za tři minuty, mrzla jsem a poslouchala telefonní rozhovor jednoho pána (Neodposlouchávala! Museli ho slyšet všichni.), který pobouřeně vykládal svému příteli, že jakýmsi "pojišťovákům s kuřátkem" (nějaká pojišťovna má za maskota kuřátko?) měl dělat jakési dokumenty, ale když jim řekl, že naprosto vědomně lžou a podváděj lidi, tak ho vykopli a nahradili někým jiným, ALE ukradli mu jeho nápad.
Potom konečně přijela tramvaj a ta mne velice pomalu dovezla na příšlušnou zastávku.
Jenže moje fyzický i psychycký úsilí bylo k ničemu, protože když jsem udýchaně přiběhla do čekárny, tak ke mně udiveně vzhlédlo asi pět holek, které vlastnily termín ještě přede mnou, což mě trochu namýchlo. Tak jsem se unaveně sesula na jednu ze sociálních (díky ti Týnko, za tenhle výraz) lavic a začala kreslit. Což mi připomíná, že bych to měla dodělat.

Když jsem se po další dlouhé době dostala na zubařské křeslo, tak se na mě radostně vrhla doktorka i se sestřičkou.

nejlepší hlášky:
Kučerová: "To jsme si daly, když jsme si dali Pánkovou před oběd.."
sestřička: "Jéje, to bude práce na několik hodin, co?"
Kučerová: "Vlasti, podejte mi prosím ty kleště!"
sestřička: "Kájo, chceš přinýst skleničku?"
Kučerová: (po tom, co mi zabodla drát do tváře) "Necukej se mi! Teď jsem se kvůli tobě píchla."
Kučerová: "Já mám hlad. Kdeže tu bylo to cukroví..?"

V jednu chvíli jsem si už s nadějí začínala myslet, že bude konec a že mě to dneska nebude ani moc bolet (kupodivu), ale moje naivita se v tu chvíli projevila ve značné míře, protože jsem si ještě vysloužila několik velice bolestivých bodnutí do vnitřní strany tváře, poškrábanou bradu, rozedřený patro a pár štípnutí (nepočítám doktorčin pokus o zadušení mě takovým tím savým vatovým tampónkem, ani to, že si jednou o mojí dáseň velice sobecky opřela kleště..).

Ale všechno je k něčemu dobrý, protože až mi je sundaj, budu tak strašně moc krásná..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lovitka lovitka | Web | 5. února 2009 v 20:50 | Reagovat

Kájo! Já tam nechci!!! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama