Únor 2009

Vždycky všechno zachrání...

26. února 2009 v 20:35 | Kája |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Dneska nám díky Malému princovi odpadl tělocvik.
Vyslyšel mě už včera, kdy přišla houba do třídy, aby nám oznámila, že jede místo něj s jednou třídou na běžky, takže chachá a bylo volno.
Což je moc dobře.

Je Zac Efron gay?

25. února 2009 v 20:31 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Neskutečný! Už je to podruhý, co píšu o něcěm, co s ním má něco společnýho!
To by jste do mě určitě neřekli, co? (doufám!)

Nad tímhle by se ale mohly vyděšeně pozastavit Zackovi ulítlý fanynky..

Leničce

24. února 2009 v 19:31 | Kájulka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Než se podíváte pod perex, musím vám říct pár velice důležitých věcí.

1. Nemám ráda Zacka Efrona.
Jako spousta malých holčiček a pár podivuhodných velkých holčiček.
2. Nepodporuju diplíky.
Jako většina blogerů. (Za ten článek se trochu stydím.)
3. Nečtu bravo.
Jako všechny malé a podivuhodné velké holčičky.
4. Nemiluju High School Musical. Popravdě jsem ho nikdy neviděla.
A už vůbec ne tak, jako ta malá holčička ze školy, co má Zacka a jeho tmavovlaso přítelkyni na triku.
5. Jsem jen šílená.
Asi jako já.
6. A Lenička taky.

Tak.

23. února 2009 v 21:10 | Kája |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Uf.
To byl zase den.
Nevíte, čeho je ta šílená škola plná.
Nevíte?
Nevěřitelně různorodejch lidí.

Stačí úsměv...

22. února 2009 v 21:39 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Taky jste to někdy zažili?

No prosím!

22. února 2009 v 0:33 | Kájulda |  Hovory! :-)

Rolnička!

22. února 2009 v 0:08 | Kájka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Hned ten den odpoledne, co jsem napsala ten krásnej a pozitivní článek o sluníčku, se obloha zamračila, zčernala a místo, aby na nás začala jemně spouštět roztomilé sněhové vločky různorodých tvarů, začala po nás házet špičaté rampouchy a tvrdé sněhové koule.
Což jsem zjistila hned, jak jsem ve městě vystoupila z autobusu.

Bylo mi totiž bossem dovoleno projít se rozčvachtanými ulicemi centra, protáhnout Martina všemi obchody (chudák, ale neprotestoval!), nechat se rozmazlit nějakou tou ňamkou a užít si všechny radovánky, které mi bylo město schopno poskytnout. Že prej se tam teď dlouho nepodívám, protože bude zavřený kvůli mistrovství. No, to koneckonců chápu.

Jen tak mimo.

21. února 2009 v 21:51 | Já? |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Na začátek bych měla pro lidi, kteří o tom něco četli, napsat, že dneska nejsem v Krkonoších a ani nebudu, jelikož moje chudák babička dostala angínu. Já jsem sice ještě nebalila, ale děda dneska volal, že maj doma hroznou spoustu navařenýho jídla, který musej sníst.

Nemám teď zrovna moc dobrou náladu, ba dalo by se říct, že mám náladu velice špatnou a ještě ji zhoršuje to, že mám opět internet, protože mě drásá, že nemám náladu ani sílu uplatnit tu hromadu skvělejch nápadů který se mi v období bez internetu nahromadily v hlavě.
Je docela možný, že ty nápady ještě dneska využiju, pokud si přestanu trvale zvhlčovat oči takovou slanou břečkou, která z nich proudem teče, pokud mě přestane vytáčet, je kdykoliv si stoupnu na postel tak ono super chytré reprákové zařízení začně naprosto nevhodně bzučet, pokud mě přestane vytáčet strašná spousta dalších faktorů a pokud mě přestane hryzat svědomí z toho, že se vůbec neučím. A taky je možný že ty chudáci skvělý nápady dost utrpěj na mojí super náladě a budou obsahovat velkou dávku pesimismu, takže je za pár dní předělám.

Jak se zpívá v tý krásný písničce od Ježka, kterou máma často zpívala v kuchyni, jak zní ta stará otřepaná a pravdivá věta a jak řekl Pavel - Jednou jsi dole, jednou nahoře. I já.

Od Káji

20. února 2009 v 1:30 | Martin
Dočasná Kájina absence a řada neexistujících článků je tu proto, že Káje nefunguje její velice chytré, bezchybné, inteligentní, bezdrátové připojení, kvůli místnímu kalamitnímu stavu. Kája s lítostí oznamuje, že se tu pravděpodobně neobjeví až do úterý, kdy se vrací z Krkonoš, kam ji vezou na relaxační pobyt její prarodiče. Posílá srdečné pozdravy svým milým blog přátelům.
Mějte se hezky.
Ahoj. M.

Sluníčko je tady!

17. února 2009 v 11:40 | Kájulda |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Už jste ho viděli? Já ho viděla hned, jak jsem se probudila a koukla se z okna. Svítilo a zářilo a mávalo na mě svejma zlatejma hřejivejma paprskama.
Je to, jako by omývalo poslední zbytky psychický nepohody ze včerejška.
Ještě s ním ale dneska o tom nemluvila.. xD
Sluníčko je tak krásná věc. Sluníčko. I to slovo je přece krásný..


Je to špatně.

16. února 2009 v 21:12 | Kája |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Úplně všechno.
Krize.
Hrůza.
Smutek.
Mokro. Docházej mi kapesníky.

Přemýšlím, proč bylo všechno tak úžasný a teď je to špatně.
Přemýšlím, co na tom bylo tak moc hroznýho.
Přemýšlím, proč mi to předtím přišlo tak absolutně normální.
Přemýšlím, proč je z toho teď moje velká chyba.
Proč říká, to co říká?
Copak to doopravdy myslí vážně??


Velký jarní úklid "mých" dvou dočasných pokojů

15. února 2009 v 22:50 | Kája |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
No, pokouším se jaro přivolat všemi směry.

Asi mě budete mít za totálního blázna, když vám teď řeknu, že se ve mně projevujou úchylky některejch dospělejch ženskejch - uklidňuje mě uklízení.


Máte pořád rádi sníh?

15. února 2009 v 17:51 | Kajka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Neuvěřitelné!
Pořád sněží!
Pořád a pořád!
Už jste někdy viděli rampouchy, které nevisí k zemi, ale šikmo? My je máme na parapetu! xD

Shaun the Sheep

14. února 2009 v 23:38 | Kájka |  Ať žijou filmy!

Osobně si myslím, že je to naprosto boží, dokonalá a mnohdy i hlubokomyslná sranda.
Doporučuju všem podobně bláznivejm a ujetejm lidem.



Hurá, ať žijou valentýnský odkazy!

14. února 2009 v 21:10 | Kájulka |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
.. tak musím se taky někdy připojit k všeobecný většině a říct, že mám na Valentýnu taky něco ráda...

Davové šílenství

14. února 2009 v 9:37 | Kája |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Svátek všech zamilovaných...
Už je to nějakej rok, co se mi pořádně zhnusil. Nemůžu pochopit, jak jsem se jako malá mohla připojit k většině nadšenejch holek a s nadějí očekávat Valentýnku od kohokoli (většinou zbytečně). Pak nastala taková moje životní fáze, kdy jsem si myslela, že je to něco jako "nemoc malých holek".
Ale když jsem byla tento týden nucena poslouchat úzkostné nářky mojí kamarádky ohledně toho, že neví, co mu proboha dát, tak mi došlo, že tenhle svátek vlastně řešej všichni.
Proč vlastně?
Copak si má zamilovanej pár prokazovat lásku jeden den v roce jen proto, že je zrovna 14.února? Jak tak pozoruju svoje okolí, tak se mi zdá, že dnešní den většina lidí považuje za jakousi "povinost" obšťastnit svého přítele/kyni.
Včera jsme byli opět v Globusu a viděla jsem u pokladny muže, který vykládal na pás asi dvě balení Ferrero Roche a Mon Cheri (pravděpodobně to asi není správně napsané).
Copak někomu neudělá největší radost, když ho někdo potěší naprosto nezištně, nečekaně a s pouhým úmyslem udělat mu radost?

Každopádně všem kteří ho slaví, přeju krásné prožití tohoto svátku. Užijte si ho.

Jak jsme si povídali

13. února 2009 v 22:33 | Kájka |  Hovory! :-)
aneb Dvě perličky z dnešního úžasnýho odpoledne

Kult sypače

13. února 2009 v 21:40 | Kájule |  Moje výlevy (občas nepochopitelné?)
Nemyslete si, nepřipojila jsem se nově k nějaké pochybné sektě, která uctívá tyto pozoruhodně upravené traktory. Dokonce i silně pochybuju, že by něco takového mohlo existovat.

Já totiž za to, že jsem na středeční cestě do školy zažila takovou spoustu ohromně legračích věcí, vděčím sypači. Nevím, jestli mám označit za nejlepší zážitek to, jak jsme po dvou minutách jízdy zjistili, že na krásné bíle posněžené silnici naše autíčko nebrzdí, nebo to, jak jsme v zatáčce potkali dva traktory (jeden z nich vezl speciálně do naší ulice speciání kabel, díky kterému se mělo podařit pánům elektrikářům znovu zapnout přísun elektrického proudu do našich domovů) a zjistili jsme, že nám nemohou uhnout, nebo to, jak jsme se posléze v tom hrozným kopci snažili otočit, ale když sundal náš super-řidič (tatíček) nohu z brzdy, tak se naše autíčko rozjelo dozadu.

Ale sypačovo nejlepší číslo bylo to, jak najednou doslova "proklouznul" vedle nás, přibližně tři centimetry od našeho zrcátka, a začal ohrožovat před námi stojící traktory. Očividně prostě nemohl zastavit a tak se k nim pomalu přisouval blíž a blíž. Traktoristy to značně vyděsilo a proto všichni vylezli ze svým vozidel (v tu chvíli jsem se lekla, že utečou) a jali se tlačit do traktoru, který předtím uvízl ve sněhu.
A najednou se jim to povedlo a tak tak ujeli před sypařem.
Ten majestátně projel a my za ním, hodně vysmátě a pobaveně. Házel nám kamínky pod kola a z našeho neovladatelného autíčka se proto stalo autíčko krásně brzdící.
A veselý byl pohled také na traktoristy, kteří v tu chvíli vylezli z traktorů, mávali a modlili se k sypačovi.


Keanu Reeves

8. února 2009 v 22:14 | Kája *slintavě k němu vzhlížející* |  Světlonoši
Když na nic nemám náladu (jako teď), je mi blbě z čokolády na vaření, kterou jsem pro sžíravou chuť hystericky hledala, až jsem ji našla (jako teď), nechce se mi učit a nevím, co dělat (jako teď), upírám veškeré své naděje na znovu nastolení dobré nálady a rovnováhy k Martinovi, který tu teď z časových důvodů logicky nemůže být nebo k mému prvnímu hereckému "idolu" (to je tak nechutný slovo) Keanu Reevesovi.